Chyby v životě udělá každý člověk. Špatné je, když se to týká rodičovské role a odnesou to pak naši potomci.
Pokud mám zhodnotit svůj dosavadní život, vidím, že některé věci byly celkem dobré. Určitě mezi ně patří moje manželství. Vdávala jsem se krátce po maturitě a vztah nám přes menší krize vydržel dodnes.
Ani v práci jsem nikdy nemusela řešit žádná dramata a vždy se mi dařilo. Podstatně horší ale bylo to, jak jsem vychovala nebo spíš nevychovala syna a dceru.
Kouřil už ve dvanácti
Syn David se narodil dva roky po svatbě. Bylo to plánované těhotenství a na svět přišlo miminko bez problémů. Na dalšího potomka jsme nespěchali, dceru Lenku jsme měli až šest let poté. Jak to občas v rodinách bývá, druhé dítě je trochu víc rozmazlované.
Tehdy jsem začala dělat chyby, které se nakonec vymstily. Věnovala jsem se plně Lence a spoléhala na to, že Davida bude řešit můj muž. Ten byl ale plně pracovně vytížen. Poté, co se objevily synovy problémy ve škole, řešilo se vše jen povrchně a domluvou.
David se špatně učil, ale ani jeden z nás na něho neměl čas. Jak vyrůstal, vršily se i jeho průšvihy, hlavně s chováním. Našel si bohužel špatné kamarády. Pamatuji si, jaký to byl pro mě šok, když jsem ho ve dvanácti letech přistihla s cigaretou.
Párkrát se stalo, že se ztratil menší obnos peněz, ale nemohla jsem nijak dokázat, že je vzal právě David. Přesto jsem tu myšlenku vyslovila a tím jsem si nejspíš syna nadobro odcizila.
Znovu jsem zvolila špatnou taktiku
Tajně jsem si přála, aby Davidovo chování bylo jen běžným pubertálním projevem – a aby později „dostal rozum“. Bohužel nedostal. Chtěla jsem, aby šel studovat na střední školu, ale rozhodl se pro učiliště. Měl se z něho stát řezník, ale nestal. Nezvládl nakonec ani ten učňák.
Potopila ho spousta absencí a další průšvihy. V osmnácti letech pak David odešel z domova. Předcházela tomu velká hádka, kdy se s ním manžel málem popral. Teprve teď pochopil, jak moc jsme synovu výchovu zanedbali a jak se nám to vrací jako bumerang.
Já sama jsem si dělala spoustu výčitek za to, jak jsem všechnu pozornost obracela k Lence. A po Davidově odchodu jsem se na dceru soustředila znovu.
Byla to ode mě opět nepromyšlená taktika, protože jsem chtěla chyby z jedné výchovy napravovat výchovou úplně jiného člověka.
Neuvědomila jsem si, že Lenka je povahově odlišná. Byla vždy spíš neprůbojná, měla celkem málo kamarádek. Nikdy nedělala problémy. Začala jsem se o ni zajímat víc, než jí bylo příjemné, pořád jsem se jí na něco vyptávala.
Tlačila jsem na ni, aby se mi svěřovala. Postupně v ní narůstal odpor. Nedocházelo mezi námi k žádným hádkám, Lenka se mi zkrátka pouze odcizovala. Já jsem to ve své zaslepenosti neviděla.
Přišel druhý šok!
Dcera nám nakonec připravila úplně stejné překvapení jako David. Aniž bych to tušila, už od druhého ročníku střední školy chodila s o něco starším klukem, který už vydělával peníze.
V den, kdy Lenka dosáhla plnoletosti, nám oznámila, že se ke svému příteli přestěhuje.
Marně jsem se jí snažila přemlouvat, ať to nedělá. Klesla jsem dokonce natolik, že jsem jí málem prosila na kolenou. Nebylo to nic platné. Po Davidovi, který s námi už delší čas vůbec nekomunikoval, jsme tak ztratili i Lenku.
Vyčítala jsem si opět své chování, ale znovu, jak se říká, s křížkem po funuse. Vztahy se synem se nám nikdy nepodařilo napravit, dnes žije v Praze a moc informací o něm nemáme.
Lenka se za svého přítele nakonec provdala a ledy se trochu prolomily po narození vnoučat. Přesto při její návštěvě vždy vnímám, jak je vůči mně odtažitá a opatrná. Snad si jednou sedneme a všechno si to vyříkáme.
Magda B. (62), Sokolov
