Zažili jsme s manželem příhodu, na kterou v životě nezapomeneme.

Já i můj manžel Erik jsme po celý život aktivně sportovali, a to jak v létě, tak v zimě. Nikdy jsme si nenechali ujít víkendy nebo i celý týden na horách. Stejně tomu bylo i před sedmi lety, kdy jsme vyrazili do Rakouska.

Na silnici nikdo neležel

Jednoho večera jsme se vraceli do penzionu ze vzdálenějšího lyžařského střediska. Už se setmělo a cesta byla dost nebezpečná. Projížděli jsme malou horskou vesnicí, když v tom náhle Erik strhl volant stranou.

Ani to ale nezabránilo tragédii – vrazili jsme do dvou malých dětí, které vběhly před auto.

Byli jsme naštěstí oba připoutaní a nic se nám nestalo. Také auto bylo v pořádku, zastavilo se v nahromaděné sněhové závěji. Vyběhla jsem ven, abych se podívala, jak dopadly ty děti. Nikde jsem je ale neviděla, ani na silnici, ani v okolí. Vůbec jsme  tomu nerozuměli.

Jasně jsme předtím cítili náraz. Ta situace námi otřásla a nebyli jsme schopni pokračovat v jízdě. Všimla jsem si, že k nám ze tmy kráčí nějaká starší žena. Myslela jsem si, že nějak k těm dětem patří. Pravda byla ale mnohem děsivější.

Rozhovor s mrazením v zádech

Protože jsme za ta léta oba dobře uměli německy, ihned jsme rozuměli tomu, co nám žena říkala. Oba jsme přitom strnuli. Ptala se nás, zda jsme náhodou nesrazili dvě malé děti. Tvářila se ale kupodivu klidně, jako by se nic nestalo. Hned jsme pochopili proč.

Před dvaceti lety se právě na tomto místě stala tragická nehoda, kdy skutečně dva malí místní sourozenci vběhli před rozjeté osobní auto. Chlapec zemřel na místě, sestřička později v nemocnici. Od té doby se tu zjevují jejich přízraky, právě v den, kdy se to kdysi stalo.

Pokud by mi tuto historku vyprávěl někdo známý, asi bych konstatovala, že má bujnou fantazii. S Erikem jsme to ale zažili na vlastní oči a vysvětlení té ženy je jediné, které nám připadá věrohodné.

Jiřina N. (61), Český Krumlov