Ve staré čtvrti se mi stalo něco, co si dodnes neumím vysvětlit.

Stalo se mi to před devíti lety, když jsem byla navštívit svoji sestřenici v jednom nejmenovaném českém městě. To město má i starou čtvrť. Vždycky jsem tamtudy chodila ráda, ale od té doby se tam už bojím jít.

Vedle mého stínu byl další!

Tehdy byl už pozdní podzim a hodně sychravé počasí. U sestřenice se spát nedalo, takže jsem vždy přenocovala v hotelu na opačném konci města. Chodila jsem pěšky. Vzhledem k tomu nevlídnému večeru jsem skoro nikoho nepotkávala.

Najednou jsem pocítila divné a nevysvětlitelné napětí. Zdálo se mi, že mě někdo sleduje. Rozhlížela jsem se do všech stran, nikoho jsem však nespatřila. Když jsem se podívala na osvětlenou ulici, viděla jsem svůj stín. Nebyl ale jediný.

Vedle něho se nacházel stín jiného člověka. Roztřásla jsem se strachem. Stín tam byl stále, i když ulice byla jinak prázdná. Zrychlila jsem chůzi, ale viděla jsem, že můj stín je nadále tím druhým pronásledován.

Oba dva se pohybovaly úplně odlišně, takže to nebyl dvojitý odraz mě samotné. Ještě větší hrůza se mě zmocnila poté, co jsem za sebou uslyšela tiché a nesrozumitelné šeptání.

Úleva byla jen chvilková

Kolem tváře mi projel proud studeného vzduchu. V tu chvíli mi definitivně došlo, že jsem obětí nějakého nadpřirozeného úkazu. V panice jsem se dala do běhu.

Jakmile jsem se zastavila, abych se vydýchala, s úlevou jsem nejprve postřehla, že stín je už jen jeden. Vzápětí ale můj děs pokračoval, protože se znovu objevil ten druhý. A spolu s ním se opět ozval ten tajemný šepot.

Už jsem otevírala ústa, abych volala o pomoc, když jsem proti sobě spatřila jít nějakého člověka. V první chvíli jsem se polekala, pak mi ale došlo, že je to normální starý pán. Ptal se mě, jestli jsem v pořádku.

Neřekla jsem mu o tom stínu, zalhala jsem, že se mi jen udělalo trochu nevolno. Muž byl dost starostlivý a doprovodil mě až před hotel. Nevím, co se mi tenkrát vlastně přihodilo, ovšem vzpomínka na tu hrůzu mě pořád straší.

Zdena Č. (60), Sokolov