Ten nápad mi poradila dcera, ale byla to trefa do černého.
Po padesátce jsem sama sobě slíbila, že každý rok vyzkouším něco nového. Začala jsem se tak například učit italsky, další rok pak chodit na jógu, což skončilo nataženým svalem a rozesmátou instruktorkou.
Pak přišlo na řadu hubnutí. S tím, co mi navrhla dcera, jsem nejdřív měla trochu problém, ale nakonec to dopadlo skvěle.
V kurzu jsem vyčnívala
Jednoho dne se mě moje dcera Denisa zeptala, jestli bych si nechtěla udělat řidičák na motorku. Nepřekvapilo mě to od ní, vždy byla tak trochu provokatérka a nekoukala na konvence. Řekla mi, že je mi už dost let na to, abych udělala něco bláznivého.
Všimla si, že jsem si koupila nové modrní brýle, začala jsem nosit sako s nápisem Žít naplno a učím se vařit asijská jídla podle internetových blogů. Musela jsem přiznat, že na tom jejím nápadu něco je. Úplně jistá jsem si ale nebyla.
Po několika dnech přemýšlení jsem si našla kurz, kam jsem se zapsala. Asi nemusím dodávat, že většina účastníků byli dvacetiletí kluci v mikinách s lebkou na zádech.
Instruktor mě nejprve oslovoval „paní Jitko“, ale pak mi začal říkat „šéfko“. Prý proto, že jako jediná jsem po odbočování nezapomněla vypnout blinkr.
Překvapila jsem sousedku
Musím sebekriticky přiznat, že první seznámení s motocyklem bylo katastrofické. Rozjela jsem se, ucukla a málem porazila kužel i se psem nějakého kolemjdoucího.
Potom to ale rychle přišlo. Pochopila jsem, co na jízdě na motorce je – vítr v obličeji, soustředění na každý pohyb. Jako bych na chvíli přestala být matka, účetní a žena, co chodí spát v půl desáté a stala se někým jiným.
Jednoho jarního dne jsem pak přijela domů na půjčené motorce – v helmě, kožené bundě a s úsměvem větším než kdy dřív. Moje sousedka se překvapeně zeptala, jestli pracuji jako kurýrka.
V duchu jsem jí odpověděla, že jsem jen žena, která se po padesátce přestala bát vypadat trochu bláznivě. Motorku jsem si koupila vlastní a jezdím dál, ne rychle, ne daleko, ale s chutí. A dcera mi říká „motorková máma“.
Jitka M. (56), Ostrava
No teda, ta Jitka má odvahu za pět! Sama bych se asi neodvážila, když mi dcera navrhne něco takovýho. Ale aspoň má zábavu, žejo?