Dnes jsem už pětatřicet let šťastně vdaná. Mohlo to být ale i o dva roky více.

V osmnácti letech jsem si našla přítele, se kterým jsem si skvěle rozuměla. S Martinem jsme chodili dva roky a pak jsme se rozhodli, že se vezmeme.

Šokující návrat

Měsíc před svatbou přípravy vrcholily. htěla jsem, aby bylo vše perfektní. Byla jsem v časovém stresu, protože před svatbou mě ještě čekala třídenní pracovní cesta, které se nedalo vyhnout.

Sbalila jsem se, rozdělila příbuzným kartičky s úkoly, co je ještě před svatbou třeba vybavit, odcestovala jsem do Německa.

Pracovní cesta se mi o den zkrátila a já jsem – s cílem Martina překvapit – nikomu o svém dřívějším návratu domů neřekla. Jenže kromě něho jsem zůstala pořádně překvapená i já. V mém svatebním povlečení ležela cizí žena. Lapala jsem po dechu a třáslo se mi celé tělo.

Od tohoto momentu jsem Daniela nenáviděla. Obrovská radost, s jakou jsem cestovala domů, se ze mě ve vteřině vytratila a nahradil ji hněv a zklamání. Svatbu jsem zrušila, mobil nezvedala a na SMS zprávy neodpověděla.

Proč také? Vždyť, co byste odpověděli vy svému skoro manželovi na textovku, že je zkrátka jen muž a že každému se to jednou stane? To, co udělal, se nedalo odpustit.

Nikdo tomu nerozuměl

Téměř týden po rozchodu jsem byla neschopná čehokoliv. Kdybych měla v té době tvořit obrázkový slovník, vedle slova zoufalá bych nalepila svoji fotku. Týden neumyté vlasy a opuchlé oči. Na stole spousta papírových kapesníků a hledání odpovědi na otázku: Kde se stala chyba?

Nikdo kromě mně a Martina netušilskutečný důvod zrušení svatby. Paradoxně jsem to byla já, které se rodina a známí začali vyptávat, zda je v tom nějaký jiný chlap a zda služební cesta, na níž jsem byla před svatbou, byla skutečně pracovní.

Nestačilo jim vysvětlení, že se na svatbu ještě necítím. Máma jen nevěřícně kroutila hlavou. Martina měli všichni rádi, není divu, byl až příliš společenský. Bylo ale lépe, že jsme se rozešli den před svatbou, než kdyby mi později zničil život.

Petra L. (57), Beroun