Hrůzný zážitek mě ve vzpomínkách dodnes pronásleduje.
Návštěvu u jedné bývalé spolužačky, která se odstěhovala přes půl republiky, jsem dlouho odkládala. Nakonec jsem se za ní vydala. Měly jsme naplánováno, že přespím u ní, ale dopadlo to jinak.
Nepřijela jsem zrovna vhod, kamarádka se toho dne pohádala s manželem a panovalo u nich velké napětí. Dala jsem proto přednost tomu, že přespím v hotelu – na noc se mi vracet domů takovou dálku nechtělo.
Vyděsilo mě klepání
V hotelu jsem si šla brzy lehnout. Probudil mě zvláštní zvuk. Nejprve jsem si myslela, že mi něco chce někdo z hotelového personálu a klepe na dveře. Posadila jsem se na posteli a pak jsem trochu v šoku zjistila, že to ťukání nepochází od vchodu do pokoje. Znělo to, jako kdyby kdosi klepal na sklo.
Přejel mi mráz po zádech. Uvědomila jsem si, že jsem ve čtvrtém patře. Od okna ale ten zvuk nepřicházel. Rozsvítila jsem stolní lampičku. Trochu jsem se vzpamatovala a čekala na další zaklepání.
Dlouho se nic neozývalo. Opět jsem tedy ulehla, ale nedokázala jsem usnout. Když jsem pak ťukání zaslechla znovu, s hrůzou jsem si uvědomila, že vychází ze zrcadla nad psacím stolkem.
Přidal se tajemný šepot
Klepání nepřestalo, ani když jsem se celá roztřesená k zrcadlu přiblížila. Mojí první myšlenkou bylo, že se možná něco stalo ve vedlejším pokoji. Pak mi ale došlo, že můj pokoj je poslední na chodbě a na té straně se zrcadlem je už pouze vnější stěna domu.
Nohy se mi pak podlomily poté, co jsem zaslechla syčivý šepot. Slovům jsem nerozuměla, byl to nějaký cizí jazyk. Horečně jsem přemýšlela, co mám dělat. Jít to oznámit dolů na recepci? Budou si myslet, že jsem se zbláznila. Naštěstí po chvíli všechno přestalo. Ze zrcadla už se nic neozvalo.
Usnula jsem až k ránu, a pouze na chvíli. Vyprávěla jsem pak tu příhodu manželovi i jedné kamarádce. Brali to spíš jako moji bujnou fantazii a dělali si z toho tak trochu legraci.
Mně ale tehdy do smíchu rozhodně nebylo – a není vlastně dodnes, když si tu noc připomínám.
Veronika B. (60), Praha