Jako malou holčičku mě nechali prvně samotnou ve starém domě. Nemohla jsem spát, někdo mě chytal za ruku a šeptal do ucha.

Když jsme v mém dětství bydleli v domě prarodičů a moje matka se prvně odvážila mě a sestru nechat samotné doma a odejít i s babičkou a dědou na nějakou oslavu, tak nás obě, abychom náhodou nespadly z krkolomných schodů, jež ve starém domě byly, uložila výjimečně v kuchyni, která byla zařízená starobylým nábytkem a vévodila jí obrovská pec.

Mladší sestra spala bez problémů, ale já celou tu nekonečnou dobu nemohla usnout. Neměla jsem stání a chodila po kuchyni. Jakmile jsem se někde usadila, za chvíli jsem nemohla na tom místě vydržet. Přesunula jsem se jinam.

Ale za chvíli zase ten stejný nepříjemný pocit. Chlad a mrazení.

Vynořila se ze tmy

Konečně cvakla vrátka a maminka nás přicházela zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Rozběhla jsem se rychle zhasnout, abych nedostala vyhubováno, že nespím.

Jak jsem to ale udělala a světlo se náhle změnilo ve tmu, spatřila jsem naprosto zřetelně a dokonale vedle sebe holčičku. S dlouhým světlým copem a v zelených šatičkách, podobných nějakému kroji. Držela mě za ruku a dívala se na mě.

Asi byla ráda, že si našla kamarádku. Hrozně jsem se lekla a zase rozsvítila. Tím živý obraz zmizel. Já se ale třásla hrůzou po celém těle, a tak mě také matka našla.

Dům jen pro otrlé

„Co se ti stalo?“ vyděsila se při pohledu na mě. Začala jsem mamince vyprávět, co jsem zažila. Ona mě ale hned vzápětí přerušila. „Tady už spát nebudete, jdeme do pokoje nahoru.“ Odvedla nás a ten večer už nikam neodešla.

O několik let později, když jsme už v tom starém domě nebydleli, mi prozradila, že tu holčičku také viděla. Bylo to v kuchyni a naprosto přesně mi popsala vzhled i oblečení, které měla dívenka na sobě. Dům prarodičů nám už dávno nepatří.

Strýc ho po jejich smrti prodal, koupila jej nějaká firma a nad údolím byl postaven obludný most, který funguje jako pražský Nuselák. Už z něho skočilo několik sebevrahů. Jestli se do toho domu jednou někdo nastěhuje, tak mu ty noci tam nezávidím.

Už v mém dětství to bylo jen pro otrlé, natož teď, když tam navíc bloudí nešťastné duše sebevrahů.…

Marcela (51), Žďár nad Sázavou .