Jako malou holčičku mě nechali jednou samotnou ve starém domě. Nemohla jsem spát, ve tmě něco kolem mně chodilo, a dokonce vrčelo.

Každý má nejspíš nějakou svou noční můru z dětství. Pro mě to bylo velké, chlupaté zvíře, kterému svítí ze tmy oči. Vrčí, funí a skřípe zuby. Do mých snů se takový strašlivý tvor vkrádá často, a to i v dospělosti.

Jakmile se mi o něm zdá, vím, že se druhý den něco zlého stane. Jsem ve střehu od rána a s úlevou, že mohlo být hůř, jdu večer spát.

Oči ve tmě

Vím přesně, odkdy se mi ten sen vkrádá do mysli. Tehdy mi bylo sedm let, ve vsi, kde bydleli prarodiče, se konal hasičský bál, a mí rodiče i prarodiče došli k názoru, že až mě uspí, společně vyrazí za zábavou.

To se jim sice povedlo, já se ale uprostřed noci vzbudila. Všude tma, byla jsem v prostředí, které jsem sice znala, ale bylo v té tmě ukrutně děsivé. Nejprve jsem zkusila volat maminku, babičku, pak dědu i tátu.

Když jsem pochopila, že v domě není nikdo, roztřásla jsem se pod peřinou hrůzou. Špicovala jsem uši a fantazie malého dítěte nemilosrdně pracovala. Slyšela jsem skřípání, ťukání, dokonce kroky po pokoji. Nakonec jsem uslyšela temné zavrčení. V koutě se zjevily dvě svítící oči.

Stále se vrací

Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a prosila andělíčky, ať mě chrání. Ať už maminka konečně přijde. Místo ní přišlo to děsivé, velké zvíře. Čichalo hlasitě kolem mě a opět jsem slyšela to temné vrčení.

Tak jsem cvakala zuby pod peřinou až do chvíle, kdy se naši vrátili. Jakmile rozsvítili lampičku, vyskočila jsem jim rovnou do náruče. Po letech jsem se jich ptala, jestli tam tehdy ke mně náhodou nedali nějakého psa, aby mě hlídal. Tvrdili, že ne.

Ten strašidelný zážitek se mi uložil v paměti jako hrozné nebezpečí a vrací se ve snu vždy, když mi skutečně nějaký problém hrozí. Funguje to spolehlivě, jako varování, že se do mého života blíží nebezpečí.

Věra (70), Znojmo