Během zahraniční dovolené se mi stala neuvěřitelná věc.

Po rozvodu jsem se hodně věnovala turistice. Nejčastěji jsem jezdila s kamarádkou Magdou, která byla rovněž rozvedená. Před časem jsme se vydaly do rumunského vnitrozemí.

V den, kdy se mi přihodila ta podivná věc, nebylo Magdě dobře a já se odvážně pustila do průzkumu okolí.

Přitahovala mě fialová záře

Kráčela jsem lesní cestou a náhle jsem si uvědomila, že jsem tak trochu zabloudila. V místě ani nebyl mobilní signál, takže jsem nemohla zavolat Magdě, aby mi poradila. Nezpanikařila jsem, otočila jsem se a šla jsem zpátky po té samé cestě.

Předtím jsem si všimla, že kousek stranou stojí zřícenina jakéhosi kostela. Zvědavost mi nedala a vykročila jsem směrem k němu. Zřícenina působila docela strašidelným dojmem. Cítila jsem se dost stísněně a raději jsem se chtěla vrátit na cestu.

V tom jsem zaslechla mužský hlas. Současně jsem si všimla, že z jednoho rohu popraskané zdi vychází nějaká podivná fialová záře. Nejprve jsem pomýšlela na útěk, pak ale leknutí pominulo a já jsem k tomu místu přistoupila blíže.

Čím více jsem se přibližovala, tím byl zvuk zřetelnější – a k jednomu mužskému hlasu přibývaly další. Řeč, kterou ti muži mluvili, byla ale neznámá a já jí nerozuměla.

Jako bych se dívala na film

Připadala jsem si jako zhypnotizovaná. Dostala jsem se až k oné fialové záři a podívala jsem se do otvoru, odkud vycházela. Spatřila jsem něco šokujícího: starodávné bojiště s vojáky v uniformách.

Stála jsem tam neschopná pohybu a jen fascinovaně hleděla na tu podívanou, jako bych se dívala na nějaký historický film. Po chvíli se vše začalo vytrácet, jak záře, tak i hlasy. Potom už jsem opět stála před obyčejnou zchátralou zdí kostela.

Zpátky za kamarádkou jsem se dostala bez problémů, ale o svém zážitku jsem jí radši nic neřekla. Dodnes jsem si jistá, že to tajemné místo v rumunských horách v sobě obsahovalo časovou smyčku a já jsem tak na chvíli mohla spatřit dávnou minulost!

Helena B. (58), Brno