Život někdy přináší chvíle. které se dost špatně vysvětlují.    

O podobných případech jsem občas četla v časopisech nebo na internetu, ale nikdy bych nevěřila, že se stane i mně.

Nevěřila jsem svým očím!

Když dcera se zetěm odjeli na týden na dovolenou, slíbila jsem, že se jim občas zajdu podívat do bytu, jestli je vše v pořádku. Pracuji na směny a tak mívám volno i dopoledne. Při jedné z mých návštěv v bytě jsem zaznamenala podezřelý hluk z lodžie.

Šla jsem se tam podívat a málem jsem omdlela. Za zavřenými prosklenými dveřmi na mě zoufale gestikuloval úplně nahý chlap! V první chvíli mě napadlo, že musím zavolat policii. Pak jsem si všimla výrazu toho nešťastníka.

Klečel na kolenou a prosil, abych ho pustila dovnitř. Vzpamatovala jsem se a odešla z pokoje, zatímco on naléhavě ťukal na sklo dveří. Já jsem ale zamířila jen do koupelny pro ručník.

Vrátila jsem se, ještě naposledy zaváhala, jestli mám riskovat a pak jsem otevřela dveře a s odvrácenou hlavou podala neznámému muži ručník. Poděkoval, zakryl si to, co jsem nechtěla vidět a pak se pustil do vysvětlování.

Musela jsem se tomu smát

Jednalo se o klasickou situaci, známou ze vtipů nebo komedií. Lukáš, jak se mi muž představil, byl prostě na záletech za vdanou paničkou z vedlejšího bytu. Ukázalo se ale, že špatně odhadla, kdy se vrátí její manžel.

Lukáš se musel dát rychle na útěk a protože se jednalo o páté patro, jedinou možností bylo dostat se na vedlejší lodžii. Kdybych tam náhodou nebyla a nepomohla mu, tak by mu později jeho milenka podala oblečení, které si v té rychlosti nestačil vzít.

Nejsem puritánka a tak jsem se tomu všemu musela smát. Záletníkovi jsem pak pomohla ještě jednou, když jsem u sousedky zazvonila a nenápadně jsem jí informovala o situaci. Podařilo se jí bez vědomí manžela předat mi v igelitové tašce Lukášovo oblečení.

Do bytu dcery jsem se pak vydala ještě dvakrát, ale pokaždé jsem se automaticky podívala směrem k lodžii a musela se dát do smíchu.

Anna R. (55), Brno