Mezi přáteli i v práci jsem byla vždy oblíbená, což mělo svůj dobrý důvod. Byla jsem totiž vždy ochotna pomoci. Na sebe jsem ale přitom nikdy nemyslela.

Nakonec to dospělo tak daleko, že jsem neměla vlastní život. Když syn potřeboval, abych pohlídala vnoučata, všeho jsem rychle nechala a spěchala k nim.

V práci jsem ochotně brala směny za ostatní kolegyně, když potřebovaly volno, a sem tam dokonce některé půjčila pár stovek, které jim scházely do výplaty.

Jednoho dne jsem řekla dost!

Není divu, že jsem si občas připadala vyždímaná jako citron. Ano, zkoušela jsem to změnit, jenže jsem byla od malička typ té „hodné holky“, která chce každému vyhovět, protože se bojí, že by ji lidé jinak neměli rádi.

Když jsem jednou řekla kolegyni, že jí ten den nemohu pomoci, jen se divně zatvářila. „Vždyť o nic nejde, stejně tě doma nikdo nečeká,“ řekla mi tehdy přezíravě. To mě tak zabolelo, že jsem si konečně řekla dost.

Jasně jsem jí sdělila, že mám svůj vlastní program, na kterém nehodlám nic měnit. Následky jsem pocítila okamžitě. Kolegyně se mi začala vyhýbat a před ostatními sem tam utrousila, na co že si to hraju, když jsem stejně sama jako kůl v plotě.

Našla jsem nové přátele

Pochopitelně mě to trápilo, takže jsem se u kávy svěřila nejlepší kamarádce. Ta mi bez obalu řekla, že si za to můžu sama a že je jen na mně, jak si teď zařídím život. Místo abych se trápila, mám raději chodit mezi lidi, třeba na nějaké cvičení.

„Já že bych měla sportovat?“ smála jsem se. Vždyť jsem nikdy ani nejezdila na kole. Pak se mi to ale rozleželo v hlavě a přihlásila jsem se do místního turistického oddílu.

Našla jsem zde skvělou partu přátel a díky nim začala poznávat krásy naší vlasti. Na hlídání vnoučat dnes sice nemám tolik času co dřív, ale můj syn to kupodivu chápe.

Zatím se jen navštěvujeme

Dnes je rád, že zase žiju naplno, mám nové, skvělé kamarády, s kterými vyrážím na dlouhé túry, a dokonce i nového partnera.

S Vilémem to sice zatím není vážné, jen se každý víkend navštěvujeme, ale je nám spolu dobře a máme spoustu báječných plánů. Už letos v létě spolu pojedeme k moři, a kdo ví, třeba jednoho dne budeme bydlet spolu.

Zatím ale nikam nespěcháme a užíváme si hezkých chvil, které můžeme strávit spolu. Máme toho ještě spoustu krásného před sebou.

Ivana F., 57 let, Liberec