Když jsem se po šestadvaceti letech rozváděla, myslela jsem si, že je to nejhorší věc, jaká mě může potkat. Bohužel mě pak čekala ještě další krutá rána!
Stala jsem se obětí typické situace: manžel po padesátce zahořel pro partnerku o generaci mladší a rozhodl se zbytek života strávit s ní. Byl to pro mě šok, i když můj muž přistoupil k rozvodu velkoryse.
V podstatě mi nechal skoro všechno včetně auta a bytu. Mohl si to dovolit, pracoval ve vysoké funkci. Dcera už delší čas žila v zahraničí a vídala jsem jí hodně málo.
Připadala jsem si najednou sama a chtěla jsem to změnit, proto jsem začala prohledávat internetové seznamky.
Na pár inzerátů jsem odepsala, ale ukázalo se, že šlo buď o zadané muže, kteří hledali „bokovku“ nebo příliš usedlé pány na můj vkus. A pak jsem objevila inzerát, který mě zaujal. Odepsala jsem a dostala brzy odpověď. Dotyčný muž se jmenoval Radim a bylo mu o pět let méně.
Byla jsem opravdu šťastná!
Když jsem šla na první rande, měla jsem trochu obavy, jak to dopadne. Radim ale vypadal přesně jako na fotce a choval se stejně příjemně, jako při naší mailové korespondenci.
Měla jsem dokonce ihned pocit, že se mu doopravdy líbím, takže i tahle obava ze mě spadla.
Vůbec jsem předem nedoufala, že by ona pověstná jiskra mezi mužem a ženou mohla problesknout tak rychle. Stalo se to a já jsem se zamilovala jako nikdy předtím. Jasně jsem vnímala, že stejné city chová i Radim ke mně.
Poprvé od rozvodu jsem si znovu připadala jako šťastná. Možná ještě šťastnější, než předtím v manželství, které přece jen léty postupně uvadalo. Celá ta léta jsem byla svému muži věrná a vlastně jsem pomalu zapomněla, jaké to je krásné, být zamilovaná.
Z Radima se navíc vyklubal velmi pozorný přítel a džentlmen. Na každé rande mi přinášel květiny nebo nějaký dárek. S intimním sblížením jsme si dali trochu načas, ale on byl trpělivý. O to krásnější prožitek to potom byl.
Osudová chyba
Zanedlouho jsem věřila, že Radim je mužem, se kterým bych mohla zůstat už opravdu natrvalo. Informovala jsem o svém novém příteli dceru a ta měla různá podezření. Vyvracela jsem jí je a vysvětlovala jí to tím, že je daleko a Radima nikdy neviděla.
Dcera mi vždy jen odvětila, že má o mě prostě strach. Kéž bych bývala brala tenkrát její slova trochu vážně. Zamilovaný člověk, lhostejno zda muž nebo žena, ale vnímá realitu jinak než ostatní.
A protože jsem si myslela, že prožívám největší lásku svého života, nedokázala jsem rozpoznat, zda a kdy se můj přítel jen přetvařuje, abych se cítila dobře.
Myšlenku společného bydlení nadhodil nejprve on, ale zdálo se mi to předčasné. Radim byl trpělivý a počkal si, až jsem s tím nápadem přišla já sama.
Radim pochopitelně souhlasil a já, ačkoliv jsem byla nejprve trochu nejistá, jsem pak prožívala další díl nečekané pohádky. Viděla jsem na svém příteli, že by mi snesl modré z nebe. Láska mi úplně zaslepila oči, a proto jsem udělala osudovou chybu.
Všechno se změnilo
Bydleli jsme spolu tři čtvrtě roku, když přišel Radim s návrhem, abych byt přepsala na něj. Zdůvodňoval to problémy ve svém trvalém bydlišti, týkajícími se bývalého manželství.
Kdybych měla všech pět pohromadě a ne láskou zamotanou hlavu, nikdy bych na něco podobného nepřistoupila.
Přítel si ale vyhlédl chvíli, kdy jsem byla naměkko, a přemluvil mě. Ještě chvíli vše vypadalo jako v pořádku – než přišlo kruté vystřízlivění. Jednoho dne mi Radim řekl, že si našel novou partnerku a že s ní bude žít v našem bytě. Já jsem se podle něho měla co nejdříve odstěhovat.
Nejprve jsem se zhroutila, pak jsem si našla právníka, ale ukázalo se, že na podobný vývoj byl Radim předem připraven. Byl zkrátka majitelem bytu, který mi už nepatřil.
Musela jsem se odstěhovat do podnájmu a nebýt pomoci mého bývalého manžela, možná bych skončila na ulici.
Ani dnes, po deseti letech, jsem se z toho podvodu nevzpamatovala. Žádného muže už nechci, prostě jim nevěřím.
Anna D. (64), Kolín