Vnučka se na školní výlet těšila, jela s nejlepšími kamarádkami. Holky ale netušily, že není radno vylézat po půlnoci z chatky ven a chodit k jezeru.
Tento příběh se stal mé vnučce Pavlínce, když jela se spolužáky před začátkem prázdnin na školní výlet. Když dojeli na místo, začali se rozdělovat do chatek. Samozřejmě vnučka a její nejlepší kamarádky, Jana a Monika, byly spolu.
Toho večera se shodly na tom, že nebudou spát. Aby neusnuly, povídaly si.
Stín kolem chatek
Přesně deset minut před půlnocí, když už všichni spali, vyšly z chatky ven. Nebály se. Procházely se tichým táborem, naslouchaly u chatek, pak se posadily do trávy a pozorovaly hvězdy.
Najednou Monika spatřila cosi černého. Prý to proběhlo kolem jedné z chatek a zmizelo za jinou. Upozornila na to holky, a všechny se rozhodly, že se půjdou za chatičku podívat. Viděly ale jen odlétat velkého černého ptáka, kterého vyplašily.
Oddechly si. Pak kdesi v dáli začal kostelík odbíjet půlnoc.
Přízrak z vody
Holky byly tiše jako pěny. Po chvíli něco šplouchlo ve vodě. Holky se lekly. Chvíli se nic nedělo, ale pak zase! Voda se začala pomalu zvedat. Kamarádky vběhly do chatky, zamkly se a zatáhly závěsy.
Pavlínka se podívala na hodinky a zjistila, že je deset minut po půlnoci. Jana malinko poodhrnula závěs u okna, které směřovalo k jezeru. Viděla, jak něco leze z vody. Když se to vztyčilo, vypadalo to jako člověk.
Mířil přímo k jejich chatce!
Blížil se k nim
Holkám se rozbušilo srdce. Nemohly ani dýchat. Jako zkoprnělé pozorovaly tu bytost. Když byla asi pět metrů od jejich chatky, zazvonil Monice telefon. V ten okamžik se bytost rozpustila. Holky to vyděsilo.
Na Moniky mobilu se neukázalo žádné číslo. Holky zalezly do postele a ani nedutaly. Spánek je naštěstí brzy přemohl.
Duchařská seance
Další den byly docela vyděšené, a tak večer zapálily svíčku, posadily se do malého kruhu a začaly vyvolávat duchy. Všechny tři naráz říkaly:
„Duchové zemřelých kdysi bydlící na tomto místě, udělejte nějaké znamení, abychom věděly že jste tu!“ Monice začal opět zvonit mobil, tentokrát se skrytým číslem.
Hlas z telefonu
Monika zmáčkla tlačítko ukončující hovor, jenže mobil hovor přijal, a přepnul na hlasitý odposlech. Dívky z přístroje slyšely nějaké bublání, a pak někdo skřípavým hlasem řekl slovo „smrt“.
Kamarádky vyděšeně vyjekly. Monika nakonec třesoucí se rukou vyndala z mobilu baterku a dala ho do šuplíku.
Dávné neštěstí
Druhý den řekly holky všechno třídní učitelce. Jak se to probíralo, zaslechla to místní prodavačka. Hned začala vyprávět, jak se kdysi v jezeře utopila mladá dívka. A že nejsou první, kdo viděl o půlnoci vylézat z vody jakousi bytost.
Ten večer, který byl posledním, měli naplánovanou stezku odvahy. Učitelka ji ale raději zrušila. Co kdyby duch v jezeře opravdu byl a zatoužil by po nějaké další oběti?
Marcela P. (60), Rožnov pod Radhoštěm
