Nadpřirozený zážitek přesvědčil o existenci posmrtného života i mého muže.
V mládí jsem se hodně zajímala o nadpřirozené síly. Nikdy se mi ale nepodařilo spatřit nějaký tajemný jev nebo se setkat s bytostí z jiného světa. Viktor, můj manžel, měl pro mé zájmy shovívavé pochopení. Sám v žádné ezoterické jevy nevěřil.
Netušil, že jednoho dne, po mnoha letech vztahu, se mnou prožije noc, která mi dá za pravdu.
Nejprve se přízrak vytratil
Poté, co se naše děti osamostatnily, vyměnili jsme s Viktorem bydlení ve městě za život na vesnici. Koupili jsme si tam malý domek, který nám bohatě stačil. Rychle jsme si na tu změnu zvykli.
Asi měsíc poté, co jsme se přestěhovali, se nám ale přihodila věc, která nás oba vyděsila.
Stalo se to uprostřed noci z pátku na sobotu. Probudila jsem se trochu zmatená. Byla jsem zvyklá na plynulý spánek a v první chvíli mi nebylo jasné, co se děje. Viktor vedle mě dál spokojeně oddechoval. Pak mi došlo, že v ložnici nejsme sami.
U okna se vznášel jakýsi přízrak studené, světle modré barvy. Měl podobu lidského těla, ale nebylo mu vidět do obličeje. Myslela jsem, že se mi to zdá nebo že mám nějaké halucinace. Zatřásla jsem manželem, aby se probudil a potvrdil mi, že přízrak rovněž vidí.
Viktor se po chvilce probral, ale to zjevení se mezitím vytratilo. Připadala jsem si trochu jako hlupák, přesto jsem manželovi řekla, co jsem před chvílí spatřila. Reagoval na to dost posměšně. Už se znovu ukládal ke spánku, když se přízrak objevil znovu.
Netušila jsem, kdo to může být
Na rozdíl od onoho prvního objevení nyní přízrak doprovázel i ženský hlas. Viktor rozsvítil noční lampičku a v jejím světle ona tmavomodrá záře zmizela. Hlas k nám ale dál promlouval. Bylo jasné, že je to duch nějaké ženy. Ptala se nás, jestli si na ni vzpomínáme.
Zatímco Viktor byl z tohoto zážitku naprosto mimo, já jsem pochopila, že s námi přízrak nemá žádné zlé úmysly. Požádala jsem manžela, aby znovu zhasl lampičku. Chtěla jsem zjistit, čí duše nás to přišla ze záhrobí navštívit. Marně jsem se ale snažila si to zjevení někam zařadit.
Ani hlas, ani ta mlhavá podoba mi nebyly nijak povědomé. Nebylo mi jasné, proč ten duch přišel právě k nám, když se mnou ani s Viktorem nemá žádnou spojitost. Jediné, co se nabízelo, bylo, že má nějaký vztah k tomuto domku, kde jsme zatím byli pouhý měsíc.
Snažila jsem se s přízrakem komunikovat, ale nereagoval. Ženský hlas opakoval stále totéž. Trvalo to ještě asi deset minut. Potom se zjevení vytrácelo a nastala úplná tma. Do rána už jsme s Viktorem neusnuli.
Manžel byl poprvé nucen přiznat, že existují věci mezi nebem a zemí i posmrtný život. Mnohem více jsme ale řešili záhadu, komu ta zbloudilá duše, která za námi přišla, vlastně mohla patřit.
Byla to ozvěna dávné tragédie?
Ten tajuplný zážitek nám pochopitelně nešel z hlavy ani druhý den za jasného slunečního světla. Viktor se rozhodl, že si zjistí něco víc o historii domku, kde nyní bydlíme.
Do této chvíle jsme věděli jen to, že nám ho prodali lidé z Prahy, kteří ho měli jako rekreační objekt.
Komu patřil předtím, jsme netušili. Manžel se začal ptát mezi místními lidmi. Postupně se tak dostal v historii našeho stavení až do doby před druhou světovou válkou. Tehdy v domku žila rodina s mladým mužem, který se zamiloval do dívky ze sousední vesnice.
Rodiče mu ale nedovolili, aby si jí vzal a on podlehl nátlaku. Dívka pak dobrovolně ukončila svůj život. Protože se nám přízrak už potom nikdy nezjevil, nevím dodnes jistě, jestli to byl právě duch oné nešťastnice.
Myslím si ale, že je to dost pravděpodobné. Manžel se mi od té doby už nikdy kvůli nadpřirozeným silám nesmál a dnes ho zajímají stejně jako mě…
Anna S., (61), Posázaví
