Dávná příhoda mi dodnes vyvolává nepříjemné mrazení v zádech.

Můj příběh se stal už před třiceti lety, ale to mu nic neubírá na tajemnosti a hrůzyplnosti. Bylo to krátce poté, co jsem se vdala. Manžel jezdil často na služební cesty a já zůstávala doma.

Naštěstí jsme patřili k těm domácnostem, které měly doma pevnou telefonní linku, a on mi vždycky zavolal.

Vyhrožovala, že se zabije!

Když mě probudil telefon uprostřed noci, byla jsem nejprve zmatená a pak vystrašená. Myslela jsem si, že volá právě můj muž – a že se mu možná něco stalo. Uslyšela jsem ale úplně cizí ženský hlas.

Řekla jsem dotyčné, že se patrně spletla, jenže ona se nenechala přerušit. Její hlas zněl zoufale. Vyprávěla mi, že je v hotelovém pokoji a jmenovala konkrétní město i ubytovací zařízení. Líčila mi, že je psychicky na dně a uvažuje o sebevraždě.

Nedokázala jsem zavěsit. Jen jsem fascinovaně poslouchala, co mi říká o svém tragickém životním osudu. Poté, co jsem se konečně dostala ke slovu, zeptala jsem se, proč volá právě mně. Žena odpověděla, že si vybrala náhodné telefonní číslo. Potom náhle hovor ukončila.

Zjistili jsme šokující věci!

Zneklidnilo mě to. Srdce mi divoce bušilo a přemýšlela jsem, co mám dělat. Rozhodla jsem se pro záchrannou akci. Našla jsem si v telefonním čísle spojení do zmíněného hotelu a zkusila tam zavolat.

Číslo neexistovalo. Druhý den jsem vše nahlásila na policii. Tam mi řekli, že hotel je už mnoho let mimo provoz. Zkusila jsem hledat nějaký článek o sebevraždách v onom městě. Nenašla jsem nic. Vyprávěla jsem vše manželovi a společně jsme se vydali přímo na to místo.

Od jednoho místního starého člověka jsme se dozvěděli, že tam kdysi skutečně došlo k sebevraždě mladé ženy skokem z nejvyššího patra – ovšem před čtvrt stoletím! Dodnes si nedovedu ten noční hovor vysvětlit. Buď šlo o časovou smyčku, nebo jsem mluvila s duchem sebevražedkyně!

Milena B. (58), Pardubice