Duše tragicky zesnulých se prý navždy pohybují na místě, kde se našlo tělo.

Můj tajemný příběh se odehrál už před lety, ale znovu jsem si ho nedávno připomněla. Ve třiadvaceti letech jsem byla vdaná a bydlela jsem s manželem a dcerkou daleko od rodného domu. Za rodiči jsem ale pravidelně jezdila.

Při jedné takové návštěvě jsem se šla sama projít do blízkého lesa, kam jsme si jako děti chodili hrát. Nedaleko paseky jsem prožila něco strašného!

Matčino tajemství

Zničehonic jsem pocítila za zády jakýsi chlad a vzápětí mě vyděsil něčí šepot. Mužský hlas ke mně promlouval, že jsem jeho láska a že tam na mě čeká. Nedokázala jsem se hrůzou pohnout. Bála jsem se i otočit.

Hlas dále šeptal, že se jmenuje Ondřej a že mě nikdy nepřestane milovat. Trvalo to všechno asi tři minuty. Ještě dlouho jsem ale stála na místě. Vrátila jsem se domů a svěřila jsem se matce s tím, co jsem prožila.

Věděla jsem, že mě nebude podezřívat z toho, že si vymýšlím. Viděla jsem, jak matka zbledla. Potom mi vyprávěla něco, co jsem dosud nevěděla. V mládí do ní byl zamilovaný kluk ze sousední vesnice. Jmenoval se Ondřej a protože ho odmítla, vzal si život.

Našli ho oběšeného v lese. Ještě chci doplnit, že jsem vždy byly své matce hodně podobná.

Našla jsem staré dopisy

Už jsme se na toto téma s matkou nikdy nebavily. Když předloni zemřela a já jsem přijela vyklízet rodný dům, který jsem chtěla prodat, kroky mě zavedly i na půdu. Tam jsem v zaprášené krabičce našla staré dopisy. Psal je kdysi Ondřej mojí matce.

V té chvíli jsem si vzpomněla na ten někdejší příšerný zážitek. Sebrala jsem odvahu, šla jsem na to místo a právě tam jsem dopisy zahrabala. V jednu chvíli se mi zdálo, že za sebou opět cítím stejný chlad jako kdysi.

Možná, že to byl opět duch nešťastně zamilovaného Ondřeje. Žádný hlas se ale tentokrát neozval.

Anna B. (43), Opava