Kamarádce Mirce jsem věřila, vždyť byla z těch, kteří patřili do mého života navždycky. Ale nikdy nevíte, co se v lidech skrývá. Mirka mě okradla!

Mít v dnešní době opravdovou kamarádku je k nezaplacení. O to víc pak bolí, když vás někdo takový zraní. Zasáhne na nejcitlivějším místě.

Štěstí dlouho nevydrželo

Mirka měla manžela, příjemný veselý chlap to byl. Vždycky nás bavil, když jsme si vyšli společně do restaurace. Ty jeho vtípky si občas vybavím ještě dnes. Vypadali jsme jako příbuzní, zvlášť, když Mirka vypadala skoro jako já.

A přitom jsme nebyly příbuzné. Někdy se to tak přihodí. Jednoho dne ale Mirka zazvonila u našich dvěří, celá ubrečená. Prý ji Leoš opustil s nějakou mladou.

Utěšoval ji

Manžel ji utěšoval, že si to tak nemá brát, že přece ještě nenastal konec světa. Byl k ní vlídný a povzbuzoval ji. „Za pár týdnů na něho ani nevzdychneš, najdou se určitě jiní, kteří by tě mohli obdivovat a milovat,“ říkal.

Já jsem přikyvovala. Měla jsem asi víc poslouchat, jak to říká, než co říká. Ale Stáňa je taková dobrácká duše, každému pomůže. Třeba i slovem.

Byla u nás častěji

Uplakaná Mirka od nás nakonec odcházela s úsměvem. S tím, že se má zastavit, kdykoli bude mít pocit, že potřebuje společnost. „To přece pro tvoji nejlepší kamarádku můžeme udělat,“ souhlasil Stáňa.

„Jistě by ti nabídla to samé, kdyby ses ocitla v její situaci,“ dodal. Měla jsem víc přemýšlet o tom, co Stáňa říká, ale já přemítala o tom, proč je Leoš takový prevít.

Varování

Manžela napadlo, že bychom měli Mirku občas také vytáhnout na naši chalupu. „Přijde na jiné myšlenky,“ řekl a já si myslela, že je to dobrý nápad.

Vůbec mě nenapadlo, co se může stát, když jsem o jednom víkendu musela do práce a manžel odjel na naši chalupu jen s Mirkou.

Vrátili se s dobrou náladou, Mirka ještě chvíli poseděla se mnou u vínečka a chválila mi zařízení chalupy i Stáňu, jaký je to poctivec a pracant. Možná že mě těch pár skleniček vínka trochu omámilo, jinak by se mi už muselo v hlavě rozsvítit.

Zase byla šťastná

Dva týdny se Mirka u nás neukázala. Jen mi zavolala, že se staví, až bude mít volněji. Ostatně také řeší rozvod. „Nejspíš má nějakého chlapa,“ řekla jsem a hořela zvědavostí na vyprávění, až zase Mirka přijde.

Přišla, ale nic kloudného jsem z ní nedostala. Jen se usmívala, říkala, že je znovu šťastná a že na Leoše už ani nepomyslí. To jsem jí přála. Ale bylo mi trochu divné, že se nepochlubila. Vždyť jsme si říkávaly i ta nejniternější tajemství.

Tak copak se děje. Napadlo mě se zeptal Stáni, ale ten se jen divně ošíval. „Vždyť jste kamarádky, já ne,“ odbyl mě. Nechápala jsem.

Měla jsem podezření

A když pak Mirka se Stáňou zase odjeli spolu na naši chalupu, protože já musela do práce, docvaklo mi to. Chtěla jsem vyrazit na chalupu a přesvědčit se.

A náhoda tomu chtěla, že v sobotu dopoledne nějaký umělec s bagrem překopl nějaké důležité kabely a chod naší firmy se zastavil.

Manažer byl z toho na mrtvici, a pak rozhodl, že nás pošle domů, protože oprava se má protáhnout na celý den.

Podvedli mě

Vyrazila jsem na naši chalupu. To odpoledne budu mít dlouho před očima. Můj Stáňa si užíval s Mirkou v naší posteli. Vytřeštila jsem oči a začala šíleně ječet. Na Mirku, na Stáňu. „Bude lepší, když se rozejdeme,“ sdělil mi polonahý manžel.

„Mám Mirku rád!“ A ta se jenom culila. S oběma jsem skončila!

Jana V. (52), Karviná