Jsou lidé, kteří k dosažení svých cílů neváhají využít své zvláštní schopnosti a zapojit do všeho i černou magii. S jednou takovou ženou jsem zažila osudové setkání!
Loni na jaře odcházela jedna kolegyně do důchodu a bylo jasné, že do naší kanceláře nastoupí nová síla. Když nám Alžbětu přišel představit Zbyněk, náš ředitel, zdála se mi být docela sympatická. Chovala se přátelsky a vypadalo to, že je upřímná. Netušila jsem, jaké zlo se v ní ve skutečnosti ukrývá.
Často mě tajně pozorovala
Byly jsme kolektivem, který tvořilo šest žen. Spojoval nás věk, všem nám bylo víc než pětačtyřicet. Vedoucí nám dělala Dana, která byla o něco mladší než já. Zbyňka jsme jako ředitele měly všechny v oblibě. Já o něco víc, protože jsme se setkávali i mimo práci.
Oba jsme byli rozvedení a nespatřovala jsem na tom nic špatného. Ženským instinktem jsem ale brzy vycítila, že Alžbětě se náš nadřízený také líbí. A viděla jsem úplně jasně, že na mě začala žárlit! Často jsem jí přistihla, jak se na mě tajně dívá.
Vůbec to nebyl příjemný pohled. Mrazilo mě z něho. Necítila jsem se tak silná, abych s ní dokázala svádět souboj očima, a taky jsem na takovou věc byla moc slušná.
Už jsem ze své nové kolegyně neměla zdaleka tak dobrý dojem jako na začátku. Netušila jsem ale, čeho je schopná!
Na chvíli jsem ztratila vědomí
Jednoho odpoledne jsme zůstaly v kanceláři samy dvě. Alžběta se dala se mnou do řeči a postupně vycházelo najevo, že se snaží vyzvídat, jak na tom se vztahem se Zbyňkem vlastně jsem.
Vůbec neměla zábrany dát najevo, že o něho má zájem ona sama a že jí v tomhle směru překážím! Viděla ale, že na mě její slova nepůsobí. V tu chvíli se na mě podívala tak hrozivě, až jsem cítila, jak mi hoří celé tělo a zastavují se mi myšlenky.
Zatočila se mi hlava a připadalo mi, že jsem na chvíli ztratila vědomí. Když jsem přišla k sobě, Alžběta se chovala jakoby nic, dokonce se přátelsky usmívala. A také se mi omluvila za to, že na mě naléhala. Nevěděla jsem, co si mám o tom všem myslet.
Podle lékařů jsem byla v pořádku
Zanedlouho po tom odpoledni se mi začaly dít podivné věci a nehody. Cítila jsem se najednou nejistá doma i v práci. Stávalo se, že mě zničehonic přepadl záchvat nevolnosti, jako by se mě zmocnila nějaká nemoc.
Zapomínala jsem udělat nebo koupit některé věci. Několikrát jsem se ráno probudila ze špatného snu s rozpálenými tvářemi. Změřila jsem si teplotu a měla jsem vždy horečku.
Všimli si toho i lidé v mém okolí, jak sousedka, tak i dcera, která mě často navštěvovala.
Posílali mě k lékaři a já se nakonec nechala přesvědčit. Všechny testy jsem ale měla v pořádku. Podle doktorky jsem byla zdravá. Já sama jsem se ale cítila čím dál tím hůř.
Došlo mi to, až když jsem se jednoho dne bavila o samotě s Danou, které ty změny na mě také neušly.
Prozradila mi, co si o Alžbětě myslí. Podle ní to není dobrá žena. Přívětivost jenom hraje a ve skutečnosti se zabývá černou magií. Jednou jí prý přistihla i s nějakými tajemnými figurkami, které před ní naše nová kolegyně rychle a s pocitem viny schovala!
Souboj s temnými silami jsem nakonec vzdala
Pověděla jsem Daně o tom spalujícím pohledu, kterým mě Alžběta obdařila v to osudné odpoledne. Řekla mi, že mě nejspíš uhranula, ale že se taková věc bude těžko nějak dokazovat. Vůbec jsem netušila, co mám dělat.
Po cestě na večeři, na kterou mě Zbyněk pozval, se mi pak stalo něco, co mě opravdu vyděsilo.
Omdlela jsem na chodníku tak nešťastně, že jsem málem spadla na silnici pod projíždějící auto. Nakonec jsem Zbyňkovi raději zavolala mobilním telefonem a tu večeři zrušila. Podivné zdravotní stavy jsem měla stále častěji.
V jednu chvíli jsem si říkala, že Zbyňkovi všechno vylíčím, ale pak jsem si uvědomila, jak bych v jeho očích vypadala. Vyřešila jsem to nakonec odchodem z práce.
Alžběta svého vytouženého muže nakonec dostala – vím ale, že to nebylo kvůli jejím schopnostem, ale kvůli temným silám, které ovládala. Já se můžu utěšovat jen tím, že po odchodu z práce se můj stav dal zpátky do pořádku.
Olga (49), Brno