Trápila jsem se tím, že mě nemají rádi. Bratr i sestry mě vynechávali z rodinných oslav a setkání. Netušila jsem, že je dráždí moje dokonalost.
Vždycky jsem byla nadšenec, který za sebou vlekl ostatní. Rodiče mě dávali sourozencům za příklad, ať už se jednalo o výsledky ve škole, sportovní výkony, zájmové kroužky nebo úspěchy u kluků, kterých se kolem mě točilo hodně.
Na co jsem sáhla, to se mi dařilo. Zdála jsem se být dokonalá. Sourozenci někdy říkaly, že mě mají sice moc rády, ale ve chvíli, kdy se mi daří, mě nenávidí. Já to brala vždycky jako vtip. Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohli myslet vážně.
Nesnesli moji oblíbenost
Prvně mě napadlo, že mají sourozenci vůči mě blok ve chvíli, kdy mě jedna ze sester požádala, abych na přítele, kterého si našla, nehovořila, ba co více, abych se na něj ani nepodívala. Přišlo mi to komické, ale vyhověla jsem ji.
Vysloužila jsem si za to od něj přívlastek nafoukaná, aniž bych za to mohla. U druhé sestry se problém projevil jinak. Při přípravě na běžecké závody ve škole jsme běžely spolu. Učitelka tělocviku byla konsternovaná.
Sestry čas byl mnohem horší, než běžně mívala. Sprint jsme zopakovaly. Výsledek byl ještě horší. Jakmile běžela setra s kýmkoliv jiným, měla čas vynikající. Jakmile se mnou, čas se výrazně zpomalil.
Sestra měla vůči mě psychickou zábranu, kterou nedokázala překonat. Byla přesvědčená, že je ve všem horší. A tak mě nedokázala předběhnout. A bratr? Ten se mi prostě poškleboval, opakoval mi při každé příležitosti, že jsem nemožná a hloupá.
Škodili mi za zády
Od společných přátel jsem se dozvídala, jak mě sourozenci pomlouvají. Intrikovali zejména u kluků, kteří se kolem mě točily, a došlo to tak daleko, že mi rozbili první vztah. Zničili společně mou první lásku!
Že to byla jejich práce jsem se ale dozvěděla až o mnoho let později. Velmi rafinovaně a promyšleně vztah zlikvidovali. Říkala jsem jim všechno, tudíž to pro ně nebyl problém.
Došli ve svých aktivitách až tak daleko, že anonymně volaly nejen mému příteli, ale také jeho rodičům a dokonce i naším rodičům, aby mi překazili schůzku.
Záviděli mi i tu lásku, zatímco já byla jejich zpovědník, rádce i ten, kdo jim kryl záda ve chvílích, kdy to potřebovali.
Vysoká nás rozdělila
S nástupem na vysokou školu se problém rozšířil i na další členy rodiny.
Všichni ti, se kterými jsem jako dítě vyrůstala, nabyli dojmu, že je to velká nespravedlnost, že já si buduji slibnou kariéru, zatímco oni zůstali v malém městě na pracovním místě, které je nebaví.
Nikdo si nepřiznal, že za mým úspěchem jsou roky strávené studiem, odříkáním zábavy, které oni mohli holdovat plnými doušky. Že si svůj úspěch nejspíš zasloužím za svou pracovitost, houževnatost a odříkání.
Došlo to až tak daleko, že na vysokou školu chodily anonymní dopisy. Naštěstí jsem bydlela na koleji a tam jsme se všichni znali. Tudíž jsem z pomluv vyšla šťastně. Sám proděkan se mě ale zeptal, kdo by mohl mít zájem na tom mi tak hrozně škodit.
Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že by se k něčemu takovému uchýlila moje vlastní rodina.
Byla jsem prý bezcitná
I přes takové překážky se mi podařilo dostudovat a získat skvělé místo. Byla jsem úspěšná, bohatá a šťastná – jen kdyby se ke mně čas od času nedonesla zpráva, co se o mně v rodinných kruzích povídá.
Že jsem bezcitná železná lady, která nebude mít nikdy rodinu. Děti prý obětuji kariéře a mamonu. A jako třešničku na dortu vymysleli, že jsem lesba. Nikdy jsem se totiž neukázala mezi v rodině s přítelem. Důvod byl ovšem jiný.
Nechtěla jsem jim dát záminku k dalším domněnkám. Fantazie příbuzných totiž neměla hranice. Myslím, že by se všichni dobře uživili v nějakém bulvárním plátku.
Na straně druhé jsem paradoxně podle nich absolvovala několik potratů, ačkoliv ve skutečnosti jsem neměla žádný. Nebylo divu, že jsem se začala rodinným setkáním vyhýbat. Přestala jsem jezdit domů a dokonce i volat.
Čímž jsem samozřejmě ještě přidala polínka do už tak velké varty. V jejich očích jsem byla nevděčná, namyšlená, sobecká…
Najednou přispěchali
Nadešel čas, a já si založila rodinu. Našla jsem si kolegu a s ním si pořídila dítě. Tím by zřejmě vztahy s rodinou skončily definitivně, kdybych nerodila císařským řezem a nenastaly u mě vážné zdravotní komplikace . Najednou jsem se musela rozhodnout.
Kariéra nebo moje zdraví a dítě? Obojí nebylo možné. Opustila jsem dobře placené místo vedoucího odborníka a stáhla se domů k dítěti. Obětovala jsem všechno, co jsem tak pracně získala. Vždycky je ale něco za něco, jak se hned vzápětí ukázalo.
Moje osobní tragédie, která mě připravila o práci, mi vrátila rodinu a lásku mých nejbližších. Mí sourozenci mi spěchali na pomoc.
Nabízeli mi hlídání, pobyt na chatě, dokonce finanční podporu, péči o mě i dítě… Zkrátka přestala jsem být v jejich očích dokonalou a můj pracovní kolaps z nás zase udělal pevně semknutou milující rodinu.
Adéla (47), Brno .
