Během operace jsem se ocitla v prostoru mezi světy.

Před mnoha lety jsem měla problémy se srdcem. Ukázalo se, že je nutná operace. Nikdy předtím jsem v nemocnici nebyla, takže jsem se bála. Všichni mě sice uklidňovali, že je to snadný zákrok, ale můj strach tím nerozptýlili.

Uslyšela jsem její hlas

Během operace došlo k nečekaným komplikacím, které vyústily v boj o můj život. Sotva jsem se probrala z narkózy a přišla jsem k vědomí, udělalo se mi hrozně špatně. Bála jsem se, že je to definitivní konec.

Neomdlela jsem, jen se moje mysl vzdálila od reálného světa. Ocitla jsem se v záplavě bílého světla a všechny zvuky jsem vnímala, jako by přicházely z dálky.

Uvědomovala jsem si, že už nejspíš nikdy neuvidím manžela, syna a dceru ani všechny přátele a známé. Bylo mi to strašně moc líto, ale chápala jsem, že s tím nemohu nic dělat. Vzdala jsem svůj boj. Věděla jsem, že smrt se blíží.

V tu chvíli jsem náhle jasně uslyšela ženský hlas. Patřil mojí sestře Evě, která zemřela před lety při autonehodě. Zdálo se, že mají pravdu ti, kdo říkají, že na onom světě na nás čekají ti, kteří nás už opustili.

Smrti už se nebojím

Hned nato jsem Evu rovněž uviděla v podobě světelné bytosti s její tváří. Usmívala se na mě a říkala, že ještě nepřišel můj čas a že se vrátím zpátky do svého těla. Mám prý ještě spoustu úkolů a budu pomáhat mnoha lidem.

Ujistila mě, že už se ničeho víc v životě nemusím bát. Potom se všechno pomalu zatemnilo a já cítila znovu fyzickou bolest.

Probrala jsem se opět na operačním sále, kde mě právě oživovali. Lékař i sestřička pak shodně potvrdili, že jsem se přitom usmívala. Stejně tak se shodovali i moji blízcí po mém propuštění z nemocnice, že jsem se změnila.

Stala jsem se klidnější, vyrovnanější a ještě víc přátelská. Od té doby uplynulo už více než patnáct roků. Celou tu dobu vím, že smrtí vše nekončí a že se pak znovu setkám se všemi, kdo zemřeli přede mnou.

Helena M. (63), Šumperk