Vytouženého partnera jsem kdysi získala po nepříjemné příhodě.

Loni jsme s Martinem, mým manželem oslavili čtyřicet let od svatby. Při podobných výročích rádi vyprávíme o tom, jak jsme se seznámili. Hned na začátku našeho vztahu se mi totiž stalo něco, co naší první schůzce málem zabránilo.

Osudný semafor

Martin pro mě tenkrát představoval naprostý ideál. Chodila jsem sice krátce s jedním spolužákem, ale nebylo to nic vážného. Skutečnost, že si se mnou právě Martin domluvil rande, byla tou největší událostí v mém tehdejším osmnáctiletém životě.

Těšila jsem se na tu sobotní schůzku celé tři dny předtím. Dlouho jsem si také vybírala, co na sebe. Vzala jsem si světle modré šaty, které mi hodně slušely. Dodnes je mám schované na památku. Přála jsem si, aby bylo ten den krásně, ale zrovna v tomhle mi osud nepřál.

Počasí nebylo nic moc, ale zatažená obloha a mokré ulice mi náladu pokazit nemohly, alespoň jsem se tak domnívala. Už jsem se blížila k místu setkání, když mě zastavila červená na přechodu pro chodce.

Stála jsem úplně na kraji chodníku, když v tom kolem projelo auto a parádně mě ohodilo vodou a blátem z louže na silnici.

Moje šaty vypadaly jako po náletu. V návalu zoufalství jsem se rozbrečela. Přesto jsem pokračovala dál. Vyhodnotila jsem totiž situaci a řekla si, že lépe bude přijít v takovémto stavu než se nedostavit vůbec.

Poznala jsem budoucí tchyni

Ukázalo se, že Martin má naštěstí pochopení i smysl pro humor. Bydlel nedaleko a tak navrhl, že můžeme zajít k němu a tam dát moje zablácené šaty do pořádku. Bála jsem se v tu chvíli, zda nechce rovnou zneužít mé situace.

Přesto jsem šla. Martin to ale myslel to opravdu férově – doma byla jeho maminka a ta mi šaty z nejhoršího vyčistila, zatímco já se choulila v županu, který mi zapůjčila. Hned na prvním rande jsem se tak dostala do „rodiny“.

Po tomhle nezdařeném prvním rande následovalo další, pak svatba a dnes jsme já a Martin i šťastnými dědečkem a babičkou!

Adéla R. (60), Opava