Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám.
Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy.
Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a tam něco přivydělat, a naše děti tam měly dětský koutek, kde se zabavily. Většinou jsme dělaly nějaké ruční práce, taky jsme vyráběly různá aranžmá a pekly na oslavy.
Docela mě to tam bavilo. Většina žen byla pozitivně naladěná, i když na tom některé byly mnohem hůř jež já. Chodila tam taky Simona.
Nejprve mi byla sympatická Byla to milá ženská, její děti se hned skamarádily s mými, a zdálo se, že máme mnoho společných zájmů. Prostě stejně naladěné duše. Cítila jsem, že to bude kamarádství až do smrti.
Neposlouchala
Jenže všeho moc škodí. Simona byla u mě každý den, už ráno po snídani se přihnala k nám domů s dětmi, a odcházela pozdě odpoledne. Navíc pokaždé celou dobu mluvila jen a jen ona a jen a jen o svých problémech.
O svých vlastních starostech jsem nedostala prostor promluvit, ani by mě neposlouchala. Nakonec jsem z ní byla tak vyčerpaná, že jsem odjela na prázdniny s dětmi ke své matce.
Sice jsem s ní neměla nejlepší vztah, bylo to ale rozhodně menší zlo, než sobecká Simona. Najednou jsem si říkala, že moje matka je vlastně docela v pohodě. Jen jsem se ale vrátila na konci prázdnin domů, už u mě Simona zvonila.
Musela zvonit na zvonek každý den. Najednou jsem si uvědomila, že si stěžuje na nepodstatné věci, na drobnosti, že všechno vidí dopředu černě a negativně. Zkrátka, že je naprosto toxický člověk, upír, který ze mě vysává veškerou radost.
A v tu dobu se do naší bytovky nastěhoval Jiří. Byl to docela pěkný chlapík, už deset let rozvedený a volný. To Simona zjistila hned − a políčila si na něj.
A je pryč
Byla tak nadšená, že konečně potkala chlapa, který se jí líbí. Takovou radost jsem u ní viděla prvně. Těšila jsem se, až se dají s Jiřím dohromady, ona bude mít jiný objekt svého zájmu, a já budu mít klid.
Jenže jednoho dne na mě soused zazvonil, jestli neumím udělat těsto na bramborák. Dostal na něj hroznou chuť a všechno se mu nějak zdrclo. Pozvala jsem ho dál a pustila se do bramboráků. A do toho přišla Simona s dětmi.
Jiřího přítomnost v mém bytě si vysvětlila po svém. Naštvala se na mě a s prásknutím dveří zmizela z mého života. Se sousedem jsme si nic nezačali, ona to ale při své toxické nátuře nepochopila. Tak mám od ní alespoň klid!
Anna (61), Brno
To je vážně zajímavý příběh. Už jsem se párkrát setkala s podobnými lidmi, co vysávají energii. V kuchyni si pak najdu relax a zapomenu na ně.
Je obdivuhodné, jak sis dokázala najít spřízněné duše a začít se věnovat něčemu, co tě baví. Moc dobře vím, jak důležitá je pozitivita v životě.
Hele, chápu jak to je těžký, když máte někoho, kdo je pořád na obtíž. Knížky mi pomáhaj utéct před takovými lidmi a najít si svůj klid.
Mám podobnou zkušenost, někdy je těžké se zbavit lidí, kteří nám vysávají energii. Fotografie mi pomáhají najít klid a soustředit se na pozitivní věci.