Někomu pomohou hvězdy, někomu čísla a někomu jedině karty.

Vždycky jsem záviděla kamarádkám, ať už ze školy nebo později z práce, které si našly partnera na první pokus. Jedna moje bývalá spolužačka dokonce se svým budoucím manželem chodila už od deváté třídy základní školy a krásně jim to vydrželo.

Postupně se všechny kamarádky vdaly a já pořád zůstávala sama. Ne že by o mě kluci bývali neměli zájem, spíš jsem byla moc vybíravá, to přiznávám. Jenže znáte to, člověk tak dlouho vybírá, až přebere. Po třicítce jsem začala panikařit a udělala životní chybu:

vzala jsem si prvního, kdo byl po ruce. Ztratila jsem tak spoustu nervů a dva roky života. S Luďkem jsme se k sobě absolutně nehodili a rozvod byl úlevou pro nás oba. Nějaký čas jsem se z toho pak vzpamatovávala.

Udělala jsem si takovou životní bilanci a přemýšlela, kde jsem co dělala špatně. A k hledání partnera jsem se rozhodla použít netradiční metody, hlavně ty ezoterické.

Astrologie zklamala

V první řadě došlo na astrologii. Jsem narozená ve znamení Ryb, takže jsem začala studovat, která znamení se ke mně hodí.

Přišla jsem na to, že můj vztah s Luďkem vlastně neměl šanci fungovat – bývalý manžel byl ve znamení Blíženců a ten popisovaný povahový rozdíl byl opravdu znát. Podle nejrůznějších rozborů a rad se ke mně měl hodit partner ve znamení Berana, Býka nebo Raka.

Začala jsem na tom tedy pracovat. Podala jsem si podala inzeráty, kde jsem hledala přímo muže těchto znamení. Navštívila jsem astrologa, abych se s ním poradila.

Ten mi moji úvahu víceméně potvrdil a jako přídavek mi doporučil dobu, kdy by se mi mělo v navazování nových vztahů nejvíc dařit.

A skutečně jsem v tom období potkala hned tři možné kandidáty na celoživotní vztah, i jednotlivá zmíněná znamení byla všechna pěkně zastoupena. Vojtěch byl ve znamení Berana a zaujal mě nejvíc. Líbil se mi jeho rázný přístup k životu.

Byl napůl vládce a napůl ochránce a tak mi to vyhovovalo. Po pár týdnech jsem ale bohužel zjistila jednu zásadní nepříjemnou věc: nebyla jsem jediná žena, se kterou začal rozvíjet vztah.

S čísly jsem byla blízko

S astrologií to tedy nevyšlo, ale já jsem se nevzdávala. Objevila jsem numerologii, hledání partnera podle životního čísla. Tady se nabízelo víc možností. Opět jsem navštívila i odborníka, tentokrát ženu, abych se ujistila, že postupuji při výběru správně.

Znovu všechno odpovídalo výkladu. A musím přiznat, že Martin by mě býval zaujal i bez numerologie. Náš vztah se vyvíjel rychle a byl hodně vášnivý. Po čtvrt roce mě Martin požádal o ruku. V téměř šestatřiceti letech se na takové nabídky neříká „ne“.

Tentokrát to vypadalo, že moje druhé manželství už vydrží. Některé mé kamarádky už měly také za sebou rozvody a já jim doporučovala, ať si hledají nové známosti podle životního čísla. Moje manželské štěstí pro ně mělo být příkladem. Jedna věc mě ale trápila.

Přála jsem si mít dítě a věděla jsem, že je nejvyšší čas. Tak trochu jsem na Martina v této věci tlačila, naštěstí se nezlobil. Šok přišel až tehdy, kdy jsme po mnoha marných pokusech o mé otěhotnění podstoupili podrobnou lékařskou prohlídku. Odhalila, že Martin nemůže mít děti.

Karty vážně nelžou!

Od té chvíle se náš vztah začal rozpadat a já opět skončila u rozvodového soudu. Tentokrát ale s horšími vyhlídkami. Bylo mi už skoro čtyřicet a znovu jsem se ocitla sama. Ani nyní jsem nepřestala věřit ezoterickým metodám.

Navštívila jsem kartářku a s její pomocí jsem zjistila, že toho správného partnera už denně potkávám: je to prý můj kolega z práce. V úvahu připadal jediný: Zdeněk, o kterém jsem nikdy jako o muži svého života nepřemýšlela.

Změnila jsem tedy názor a začala se se Zdeňkem víc bavit. Nebudu vás dlouho napínat, tentokrát to vyšlo! Jsme spolu už deset let a dočkala jsem se ve 43 letech i vytouženého potomka.

Až se mě někdo bude ptát, pomocí jaké metody má hledat svoji osudovou lásku, odpovím mu jednoznačně: pomocí karet! Opravdu nelžou.

Marie T., (51), Olomouc