Spoustu kilometrů od sebe se ve stejnou dobu odehrály nečekané události.

S Mirkem, mým manželem jsme v zimě jezdili pravidelně na hory.

Byli jsme skoro jako lyžařští maniaci, vlastně už od mládí a naučili jsme to i naše děti. Na rodinné víkendy v Krkonoších nebo v Krušných horách jsme i po letech rádi vzpomínali. Mně a Mirkovi to vydrželo až do zralého věku.

V zásuvkách to zajiskřilo

Občas se stávalo, že jeden z nás z nějakých důvodů na víkendovou lyžovačku vyrazit nemohl. Měli jsme dohodu, že druhý pojede sám, tedy vlastně v doprovodu nějakých přátel. Tak tomu bylo i v onen víkend, kdy jsem musela zůstat doma kvůli dokončení nějaké práce.

S Mirkem jsem byla ve spojení přes mobilní telefon, stačilo mi, když mi zavolal po snídani, než vyrazil na sjezdovky nebo na běžky a před večeří, když se vrátil. Pracovala jsem doma na počítači.

Kolem poledne najednou zničehonic přestala jít elektřina, ale tak, že dost šokujícím způsobem. Ozvaly se rány, zajiskřilo to v zásuvkách a já si v první chvíli pomyslela, že mi může shořet počítač.

Pojistky nahodit umím a tak jsem k nim šla a přepnula je, ale nic se nedělo. Věděla jsem si rady i s hlavním spínačem. Nepomohlo to. A jak jsem zjistila od sousedů, byla to opravdu jen záležitost našeho domku.

Čas se přesně shodoval

Už jsem chtěla shánět elektrikáře. Proud nešel asi půl hodiny a mně bylo jasné, že si s tím neporadím. Najednou, z ničeho nic, aniž bych se dál snažila, elektřina naskočila. Nelámala jsem si hlavu tím, jak je to možné a pokračovala v práci.

Odpoledne mě zastihl telefon od jednoho známého. Líčil mi, jak Mirek na sjezdovce nešťastně sjel z trasy, vrazil do stromu a zůstal půl hodiny ležet v bezvědomí.

Časově to naprosto přesně odpovídalo době, kdy vylétly pojistky – a jakmile se manžel probral, proud znovu naskočil. Nevěřím, že to byla náhoda.

Všechno kolem nás má nějakou spojitost, jen my ji nevidíme a uvědomíme si ji až při takových tajemných příležitostech.

Jitka Z. (49), Mělník