Doktoři jí dávali nanejvýš rok života. Tetička však byla odhodlaná, že svou nemoc překoná. Začala se zajímat o alternativní medicínu a navštěvovat energetická místa…

Moje teta Anča byla dáma v letech. Už jen stěží chodívala se svým psem Bořkem na procházky po parku. Když jí bylo sedmašedesát let, prodělala těžkou nemoc, a jako zázrakem se z této choroby zmátořila.

Lékaři jí mnoho šancí na uzdravení nedávali, tak se tetička upnula na alternativní medicínu – studovala knihy o léčitelství, pečlivě masírovala energetické a akupresurní body na těle, vařila si všelijaké bylinné lektvary a užívala rostlinné tinktury.

Co jí síly stačily, navštěvovala různá místa nabitá energií, aby z nich získávala schopnosti nemoc překonat.

Nikdo z nás příliš nevěřil, že by to mohlo mít nějaký účinek, o to větší překvapení pro nás bylo, a pro lékaře především, když se stav naší tetičky Anči začal zlepšovat.

Pustila se do samoléčby

Tetička, posílená nadějí, si pořídila několik dalších knih s podobnou tématikou a s velkým nadšením se vrhla do samoléčby.

Koupila si další různé léčebné tinktury, některé si dokonce začala i sama vyrábět, studovala léčebné účinky a působení všelijakých bylinek, také si vyhledala další energetická místa po republice a postupně je navštěvovala.

Načerpávala energii

Nejvíce ji učarovalo jedno místo ve Strakonicích. V tamním lese, na jakémsi vrcholku, se prý nachází shluk velkých balvanů, které vyzařují silnou energii. Tetička byla rozhodnutá místo navštívit a prosila mě, abych ji tam zavezla.

Když tam vylezla, seděla tam bezmála tři hodiny a libovala si, jak mocná energie do ní proudí. Já, ať jsem na kameny sahala sebevíc, jsem necítila nic.

Místní pověsti

Zatímco se tetička „nabíjela“ energií, šla jsem se podívat do nedaleké vesnice. V jednom lokále jsem se od místních dozvěděla, že v minulosti zde skutečně došlo k pozoruhodným událostem.

Kdysi dávno údajně byly vesnice v blízkém okolí jako zázrakem ušetřeny různým epidemiím a i mnoho poutníků, kteří trpěli různými chorobami a toto místo navštívili, se posléze vyléčili.

Tyto informace, které jsem tetičce cestou domů sdělila, ji nadchly natolik, že se rozhodla do vesnice vrátit a ubytovat se v tamním penzionu, aby mohla ono místo navštěvovat.

Je zdravá a šťastná

Každý den se tetička kolem kamenů procházela, sahala na ně a nasávala z nich energii. Pak se procházela tamní příhodou a seznámila se tak s jedním milým starším mužíkem.

Slovo dalo slovo, a když jsem přijela tetičku další víkend navštívit, nenašla jsem ji v místním penzionu, ale u stařečka na zahradě.

Seděli tam spolu, povídali si a smáli se. Nevím, jestli to bylo těmi zázračnými kameny nebo štěstím, které ji tam potkalo, ale její stav se stabilizoval a lékaři konstatovali zlepšení.

Po nějaké době se tetička k Vladimírovi, tak se ten děda jmenuje, přestěhovala a společně chodí každý den navštěvovat to léčivé místo.

Kristýna H. (51), Teplice