Náš Kuba je poslední dobou posedlý počítačem. Nejradši by od rána do večera hrál a my už nevíme, co s tím.

S manželem bydlíme na stejném sídlišti jako naši mladí, jen tři vchody od sebe, proto není problém vyzvedávat malého Kubu z družiny a doma ho pohlídat. V létě si vnuka bereme na celý měsíc na chalupu.

Vždycky jsme mu s manželem vymysleli program, chodili jsme na houby, koupat se do hasičské nádrže a tak. Jenže poslední dva roky je to problém. Už loni si s sebou přivezl tablet a mobil a pořád na něm seděl. Neměl zájem o nic jiného.

Žádné výlety ho nezajímaly. Jako by ho někdo začaroval.

Když jsme se mu snažili s dědou domluvit, řekl, že doma takhle může sedět u počítače celý víkend. A když jsme se mu to snažili zatrhnout, dočkali jsme se toho, že si vydupal odjezd domů o celý týden dříve, než jsme původně plánovali. A letos k nám nechtěl vůbec.

Co z něho bude?

Vzhledem k situaci s pandemií se všechno ještě výrazně zhoršilo. Vnuk proseděl doma celé měsíce a učil se pouze přes počítač, přibral osm kilo a to mu opravdu neprospělo.

Přestal se zajímat o sport, dříve chodil plavat a s kluky jezdil na kolečkových bruslích a také kopal fotbal.

Najednou ale nic, naprostý nezájem o pohyb. Říkali jsme si, že to všechno doženeme na chalupě, budeme se snažit, aby se náš jediný vnouček v létě hodně hýbal, plaval, chodil po lese. Ale narazili jsme.

Jako droga

Jsme zoufalí. I rodiče jsou na něj krátcí. Dcera si stěžovala, že se snaží mu povolit jenom třeba půl hodiny denně, ale on začne vyvádět, žadonit, vztekat se. To samé dělá, když mu tablet nedovolí vůbec, scény se opakují klidně několikrát denně.

Už si s ním nevíme rady, doufáme, že se něco změní se začátkem nového školního roku.

Je smutné vidět zdravého kluka, který by měl být jako vítr, neposedný a živý, jak sedí u obrazovky a hraje hry a nezajímá se o nic jiného. Probírala jsem náš problém s kamarádkami, a i ony vidí tu děsivou změnu, která naše děti zasáhla.

Ludmila (71), Zlín