Člověk někdy v životě šlápne vedle. Bouře se přežene a vy si myslíte, že je to za vámi. Jenže není a vrátí se vám to jako bumerang.

Už mi zase volal soused. Jen jsem uslyšela jeho hlas, celá jsem se rozklepala. „Tak jak jste se paní Jarmilko rozhodla.“ Jeho nasládlý, rádoby zdvořilý hlas mi úplně trhal uši. Ne musím to vydržet, nenechám se zahnat do kouta. Ne tímhle mizerou, který by nejraději shrábl můj pozemek jen tak, za hubičku.

O peníze jde především

Se sousedem Sašou jsme nebyli nikdy moc velcí kámoši. Ale vyhýbali jsme se konfliktům a šli si z cesty. Až do chvíle, kdy jsem vedle naší chalupy zdědila i sousední pozemek.

Zatím jsem na něm měla jen trávu, kterou jsem nechávala sousedovi, aby si ji kosil pro králíky. Jenže to mu nestačilo a začal si na ni dělat nárok. Prý by pozemek ode mne koupil.

Nechtěla jsem prodávat

Jenže já ho prodat prostě nechtěla. Byl to náš rodinný majetek. Můj starší sn miluje koně a snil o tom, že si nějakého pořídí. Ten pozemek byl tomu byl jak dělaný. Navíc, pan Saša se s cenovou nabídkou rozhodně nepředal. I základní odhad pozemku byl vyšší, než jeho nabízená cena.

Měl přístup k informacím

Pan Saša však byl zvyklý dostat vždy, to co chtěl. Jako bývalý policista na mě kdesi vyšťoural můj starý prohřešek. Jako mladá, nezkušená účetní jsem kdysi udělala chybu. Byla jsem tehdy vyšetřovaná kvůli zpronevěře peněz.

Stíhání bylo ale nakonec zastaveno, protože se úmyslné zavinění neprokázalo. A jak by také mohlo, šlo pouze o moji hloupost.

Prodáš, nebo uvidíš!

Jenže pan Saša mi nyní hrozil, že, pokud mu pozemek za směšnou cenu neprodám, můj dávný prohřešek oznámí mému zaměstnavateli. Už tak jsem v práci půl nohou ve výpovědi. Jsem stará, neperspektivní.

Jenže já potřebuji vydržet do důchodu. Možná bych měla to vydírání oznámit na policii. Ale bojím se, že má Saša dlouhé prsty i tam. Vůbec nevím, co dělat. Pozemku se vzdát nechci.

Jarmila M.(58), Přerov