Neměla jsem celých deset let našeho manželství jediný důvod podezírat Tomáše z nevěry. Věřila jsem mu zcela a bez výhrad, ale pak byl náš vztah vystavený zvláštní zkoušce.
Byla to má kamarádka Jana, která mě upozornila na to, že má Tomáš zřejmě milenku. „Kdybych ho neviděla na vlastní oči, jak se s ní vede za ruku, neříkala bych ti to.“ Moji důvěru v manžela se jí podařilo nahlodat jen částečně.
„Mohla ses splést, třeba to nebyl on,“ namítla jsem. „Nesmysl,“ povzdechla si. „Vím, jak Tomáš vypadá. Šel s tou dívkou po protějším chodníku a náramně se k sobě měli. Jen se ho zeptej, kde byl předevčírem odpoledne.“
Začala jsem pochybovat
Skutečně jsem to nenápadně udělala. Tomáš mi potvrdil to, co jsem si myslela – že byl v práci. To samozřejmě ještě nic neznamenalo. „A co jsi čekala? Že se ti přizná? Třeba je to nějaká nová kolegyně,“ argumentovala Jana.
A když mi v dalších dnech řekla o Tomášovi a té dívce ještě několikrát, znejistěla jsem.
Jana tvrdila, že manžela s dotyčnou ženou potkává celkem pravidelně na konkrétních místech. Docela to odpovídalo, jak časově, tak i místně. Bylo to nedaleko Tomášova pracoviště a v dobu, kdy mu končila pracovní doba.
„Jestli mi nevěříš, pojď zítra se mnou,“ vyzvala mě. Abych měla klid na mysli, souhlasila jsem.
Sledovací akce
Ten den zrovna pršelo a tak jsme mohly využít „úkryt“ pod deštníkem, aby nás Tomáš nepoznal.
Jakmile jsem ho zahlédla na protější straně ulice, jak se skutečně vede za ruku s dlouhovlasou blondýnkou a jak se k sobě tisknout a líbají se pod jejím růžovým deštníkem, vyhrkly mi slzy. Tohle jsem si nezasloužila.
Deset let jsem byla hodnou a věrnou ženou, snesla bych manželovi modré z nebe, starala jsem se o naše děti – a tohle má být vděk?
Lhal mi do očí!
Jana mě odvedla do nejbližší vinárny. „Co budeš dělat?“ zeptala se kamarádka. „Co by, normálně se Tomáše přímo zeptám,“ rozhodla jsem se. Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Nebylo to vůbec snadné, klást manželovi po deseti letech takovou otázku.
Ale neviděla jsem jinou možnost. Bála jsem se jeho odpovědi a případného přiznání. On se však rozhodl vše popřít a ještě se smrtelně urazil. „Ale já jsem tě viděla na vlastní oči, jak se s ní líbáš!“ „Co tě to popadlo?“ ptal se Tomáš zoufale. „Vždyť jsi nikdy nežárlila a teď si vymýšlíš takové věci!“
Chlad v manželství
Nedokázala jsem mu na to odpovědět. Co jsem viděla, to mi stačilo. Snad kdyby se přiznal, dokázala bych mu ještě odpustit – kvůli dětem. Protože však manžel zapíral, stáhla jsem se do sebe a mezi námi zavládl chlad. Krize se prohlubovala každým dnem.
Marně se mě snažil Tomáš přesvědčit, že je nevinný. Dala jsem mu ultimátum do konce měsíce, aby celou aféru vyřešil.
Šok na ulici
Kdo ví, jak by všechno nakonec dopadlo, kdyby býval Tomáš neonemocněl. Ležel doma s těžkou angínou a já vyhlásila dočasné příměří. Šla jsem mu do lékárny pro léky. Vtom jsem ho zahlédla před sebou! Znovu s tou blonďatou slečnou.
Aniž bych domýšlela, že něco takového přece není možné, vystartovala jsem a doběhla zamilovaný pár. Při pohledu do mužova obličeje mě čekal šok.
Vše se vysvětlilo
Nebyl to Tomáš. Byl mu podobný, dokonce velmi podobný, což ještě zdůrazňovalo takřka totožné oblečení. Ale jednalo se o někoho jiného. Muž i blondýna se na mě zvědavě podívali. Myslela jsem si, že se hanbou na místě propadnu.
Asi deset minut jsem se z toho vzpamatovávala. Pak jsem zavolala Janě.
Ta byla rovněž překvapená. Ale zkrátka, má-li člověk v sobě zaseté semínko žárlivosti, vidí věci tak, jak je chce vidět. To byl i můj případ. Tomášovi jsem všechno upřímně vylíčila a pokorně jsem ho odprosila. Odpustil mi a věci se pomalu vrátily do normálního režimu.
Marie H. (60), Most