Večerní jízda po okresní silnici přinesla opravdu děsivý zážitek.  

Při svých služebních cestách autem po republice jsem se dostala do různých situací, často i nepříjemných. Vždy šlo ale jenom o nějaké dopravní nebo technické komplikace. Pouze na jeden zážitek vzpomínám jako na něco hrůzného a nevysvětlitelného.

Na upozornění nereagoval

Stalo se to v letní večer, kdy se už pomalu stmívalo. Jela jsem po okresní silnici, opatrně, jako vždy. Přidala jsem jen trochu na rovném úseku. Silnice byla skoro prázdná, potkávala jsem jen málo aut. Náhle se proti mně objevila prudká záře.

Přibrzdila jsem a za moment jsem pochopila, že jsou to prudká světla vozu, který jede proti mně. Zatím byl daleko, ale rychle se přibližoval. Pomyslela jsem si něco o bezohlednosti.

Pak jsem si řekla, že řidič možná netuší, jak moc svými světly auta v protisměru oslňuje. Zablikala jsem tedy světly u mého auta, abych ho na tuto nepříjemnost upozornila. Nic se nestalo, přibližující se auto nereagovalo.

To už mě docela naštvalo, ale bylo mi jasné, že s takovou nekázní stejně nic neudělám. Ještě jednou jsem výstražně zablikala. Auto bylo blíž a blíž. Potom se stalo něco strašného: vjelo do mého jízdního pruhu a řítilo se přímo proti mně!

Loučila jsem se se životem!

Okamžitě jsem šlápla na brzdu. Viděla jsem však, že srážce už nezabráním. V duchu jsem se loučila se životem. Světla toho vozu už byla přímo přede mnou. Dala jsem se do křiku, vzápětí jsem ale už jen zaraženě mlčela.

Vnímala jsem, jak mě světla oslepují, cítila jsem závan ledového vzduchu a pak auto zmizelo. Žádný náraz nenastal. Vůbec jsem nechápala, co se stalo – a vlastně to nechápu dodnes.

Každý, komu jsem se s tou příhodou svěřila a kdo si hned nepoklepal prstem na čelo, tvrdil, že se nejspíš jednalo o přízrak. Možná to bylnějaký zakletý řidič. Já od té doby nerada jezdím za šera nebo potmě. A v každém protijedoucím autě už předem vidím něco tajemného!

Petra V. (47), Zlín