Pomoc v nouzi může přijít i naprosto nečekaným způsobem.  

Měla jsem ve zvyku každý víkend v sobotu i v neděli chodit na delší procházky. Občas se mnou šel i manžel, pokud neměl na práci něco jiného nebo se mi ho podařilo přemluvit. Toho dne, kdy se mi stala ona zvláštní příhoda, jsem ale vyrazila sama.

Stačila chvilka nepozornosti

Vždy s sebou nosím peněženku s doklady, kde mám i všechny ostatní důležité věci: platební karty, klíč od kanceláře a podobně. Manžel se mi vždycky smál, že pokud ji ztratím, budu mít problémy a muset dohledávat a obnovovat všechno najednou.

Já jsem si ale na peněženku dávala vždy pozor – až do toho dne. Na kraji lesa, po asi hodinové chůzi, jsem najednou zjistila, že ji u sebe nemám. Začala jsem panikařit. Nejprve jsem se snažila namluvit sama sobě, že jsem peněženku možná zapomněla doma.

Tím jsem se ale neoklamala. Dobře jsem si pamatovala, jak jsem si ji dávala jako vždy do postranní kapsy od bundy. Cítila jsem se zoufale. Existovala sice šance, že pokud jsem ji ztratila někde cestou, bude tam ještě ležet.

Nebylo zrovna hezké počasí a celou dobu jsem nikoho nepotkala. Jenže já jsem málokdy chodila po vyšlapaných stezkách a tu dnešní trasu jsem si tak úplně nepamatovala!

Následovala jsem světlo

Stála jsem bezradně na kraji lesa a nevěděla, co mám dělat. A pak se stal zázrak, který si dodnes neumím vysvětlit! Na zemi přede mnou se náhle objevil proužek bílého světla. Vůbec nebylo jasné, odkud pochází. Pohyboval se směrem do lesa.

Intuitivně jsem pochopila, že ho mám následovat. Šla jsem poslušně za tím světlem asi čtvrt hodiny a pak jsem na zemi spatřila svoji peněženku! V tu chvíli podivné světlo zmizelo. Byla jsem neuvěřitelně šťastná.

Teprve cestou domů jsem si lámala hlavu nad tím, co se to vlastně stalo. Většina lidí mi to neuvěřila a nikdo mi to nedokázal objasnit. Alespoň však vím, že existují nějaké vyšší dobré síly nebo strážní andělé!

Romana H. (49), Klatovy