Někdy je dobré uposlechnout rady od neznámých lidí.

Od rodičů, kteří se přestěhovali do Prahy, jsem kdysi dostala malý domek, ve kterém jsem žila se svojí rodinou. Manželovi i oběma dětem se tam líbilo, bylo to kousek od řeky. Myslela jsem si, že tam zůstanu až do konce života.

Vyvolalo to ve mně neklid

Jednoho dne jsme jeli na venkovskou pouť. Kromě jiných atrakcí tam měla svůj stánek i starší věštkyně, která za pár korun předpovídala budoucnost. Byla jsem zvědavá a tak jsem ty peníze obětovala. Brala jsem to spíš jako zábavu.

Věštkyně mi řekla, že život mojí rodiny bude v ohrožení, pokud do dvou let nezměním místo bydliště. Naléhala jsem na ni, aby své proroctví zpřesnila, ale nic víc mi neřekla.

Ačkoliv jsem brala podobná slova většinou na lehkou váhu, přece jen jsem uvnitř cítila neklid.

Když pak manžel za několik měsíců přišel s tím, že má atraktivní pracovní nabídku v Praze, brala jsem to jako možnost zlepšení naší ne zrovna dobré životní úrovně. Znamenalo to ale, že bychom se do hlavního města museli odstěhovat.

Opravdu se něco stalo

Prodali jsme náš dům a koupili za to byt ve starší panelákové zástavbě v Praze. Přitom jsem si vzpomněla na onu věštkyni z pouti a na její slova. V Praze se nám dařilo dobře, děti si tam rychle zvykly.

Trochu mi chyběly procházky kolem řeky, ale našla jsem si i tady místa, která mi předchozí bydliště alespoň připomínala. A pak přišel rok 2002 a s ním tisícileté povodně.

Ty zasáhly i Prahu, my jsme ale bydleli na sídlišti na kopci, takže se nás týkala pouze různá dopravní omezení.

Horší to ale bylo s naším bývalým domem. Ten se ocitl celý pod vodou a noví majitelé stačili utéct na poslední chvíli. Tehdy mi konečně došlo, že jsme mohli i zemřít.

Věštkyně nelhala a nejspíš skutečně viděla do budoucnosti. Pochybuji, že by svá slova říkala jen tak. Od té doby nikdy neberu různé předpovědi na lehkou váhu.

Anna S. (62), Praha