Někteří lidé na věci mezi nebem a zemí vůbec nevěří. Já ano, protože pro ně mám důkazy.

Moje dětství ovlivnil vztah k otci. Byl to sobecký alkoholik a nemám na něho vůbec dobré vzpomínky. Záviděla jsem kamarádkám, které o svých tatíncích mluvily s obdivem.

Soustřeďovala jsem se na učení, abych byla ve třídě nejlepší a nemusela moc myslet na věci, co mě trápí.

Bydleli jsme v menší vesnici, ráda jsem chodila i do přírody. Nedaleko našeho domu byl les, kterým protékal malý potůček. Tam jsem měla své oblíbené místo. Představovala jsem si, jaké to bude v dospělosti.

Věřila jsem, že mě čeká nějaký hodný muž a že štěstí, které mi nyní chybí, potom prožiji.

Vůbec jsem se nebála

Při jednom takovém útěku do lesa jsem byla obzvlášť nešťastná. Otec se opil a matka se se mnou nebavila. Já jsem si přála, aby mě měl někdo na světě rád a povídal si se mnou. Toužila jsem třeba jen po nepatrném úsměvu. Bylo mi tak smutno, jako nikdy předtím.

Najednou jsem si všimla, že je kolem mě neobvyklé ticho, i zpěv ptáků umlkl. Ničeho jsem se ale nebála. Pak jsem se podívala za sebe a spatřila jsem tam zvláštní stvoření.

Jednalo se o dívku, o něco větší než já, měla dlouhé vlasy a kolem ní se rozlévala podivná záře. Při tom pohledu jsem se cítila příjemně, jako by ke mně ta bytost odjakživa patřila. Nepolekala jsem se, když začala mluvit.

Řekla mi, že je mojí kouzelnou vílou, která mě bude chránit. Kdykoliv se budu cítit hodně špatně, podá mi pomocnou ruku. Poprosila mě, abych na chvíli zavřela oči. Já jsem poslechla a v duchu jsem začala prožívat zajímavý příběh.

Věci se změnily k lepšímu

Hlavní hrdinkou toho příběhu jsem byla já sama v dospělejším věku. Potkala jsem hezkého chlapce a věděla, že je to pro mě ten pravý. Vzali jsme se a měli jsme spolu syna a dceru. Pak se jakoby opona zatáhla a já na chvilku ztratila vědomí.

Když jsem přišla k sobě, uvědomila jsem si, kde jsem. Víla pořád stála nablízku a prozradila mi, že to, co jsem právě spatřila, byl můj budoucí život. Já jsem jí to věřila.

Vnitřně mě to posílilo a od té doby jsem byla schopna lépe snášet i nehezké dny, protože jsem věděla, že jednou pominou a budu šťastná.

Všechno se od té doby skutečně začalo zlepšovat. Rodiče se rozvedli a otce už jsem nevídala. Matka si pak našla nového přítele a otčím byl na mě a na mé sourozence hodný.

Já jsem žila s vědomím, že je tu někde nadpřirozená bytost, která na mě dohlíží a které mohu věřit.

Neměla jsem problémy ve škole a dostala jsem se na vytoužené gymnázium. Pak jsem šla i na vysokou školu a tam jsem našla muže na celý život, kterého jsem si vzala.

Věděla jsem hned, že je to on, vzpomněla jsem si na ten příběh, co mi kdysi víla v duchu zprostředkovala.

Všechno se opravdu splnilo

Vždycky potom, když mi připadalo, že mě život trochu trápí anebo jsem měla pochybnosti o sobě, objevila se kouzelná víla a slíbila zlepšení. K tomu skutečně pak došlo. Měla jsem tu nadpřirozenou bytost jako své tajemství.

Věděla jsem, že by mi ji stejně nikdo nevěřil, ani můj prakticky založený manžel ne.

Vychovali jsme syna a dceru přesně jako v tom dávném vidění. Dnes se blížím k šedesátce a mám za sebou úžasný a šťastný život.

Někdo by si o mně mohl myslet, že jsem blázen, ale já věřím, že za své štěstí skutečně vděčím i víle, která při mně stojí celou tu dobu.

Samozřejmě nepopírám, že o spoustu věcí jsem se zasloužila i já sama nebo moji blízcí. Myslím si dokonce, že takovou vílu nebo nějakého jiného anděla strážného má každý člověk, ale málokomu se podobná bytost zjeví…

Eva J. (59), Vsetín