Stará hračka z půdy měla nepříjemné schopnosti.

Před dvaceti lety, v době, kdy se moje sestra Dominika podruhé vdala, staly se hodně zvláštní a záhadné věci. Za všechno mohla jedna stará panenka, kterou jsme s Dominikou objevily, když jsme v rodném domě uklízely půdu.

Tu hračku jsme objevily v jedné bedně. Bylo nám trochu divné, že jsme ji neznaly jako děti. Sestra panenku očistila a přinesla ji dolů své pětileté dcerce Zuzance, kterou měla z prvního manželství.

Věděla, kde mám hledat!

Zuzance se panenka líbila a hned se s ní „skamarádila“. Jak to malé děti dělávají, povídala si s ní. Brali jsme to opravdu jako dětskou hru, jenže pak se začaly dít věci, které nás donutily tento pohled přehodnotit.

Začalo to tím, že mi při mé návštěvě někde vypadla peněženka a marně jsem ji hledala. Neteř se na mě podívala a řekla, že panenka ví, kde mám hledat. Skutečně pak označila místo v předsíni, kde peněženka ležela.

Vysvětlovali jsme si to tím, že ji třeba Zuzanka předtím viděla, i když jsme si nemohli vzpomenout, že v předsíni vůbec byla. Nevěřili jsme pochopitelně tomu, že by s neteří mohla ta stará hračka skutečně komunikovat. Ono to ale tak skutečně bylo.

Museli jsme ji zlikvidovat

Zanedlouho začala panenka neteři „sdělovat“ i takové věci, které by si Zuzanka nemohla vymyslet. Nejprve šlo o nedůležité, nicméně pravdivé věci. Pak se vše vyhrotilo. Zuzanka nám sdělila, že prý pán z protějšího domu půjde pryč.

Týden nato se naproti skutečně objevila sanitka a starý muž, který tam bydlel, pak zemřel v nemocnici. Za měsíc pak ještě panenka prorokovala smrt jedné naší příbuzné, a tu opravdu zabil infarkt. To už bylo na nás moc.

Přes Zuzančin pláč jsme jí nebezpečnou tajemnou hračku zabavili a raději jsme ji za městem v sáčku vhodili do řeky. Pro jistotu jsme ji ještě zatížili kameny. Snad tam leží na dně dodnes a nikoho už neděsí.

Martina B. (61), Jihlava