Mohou se v přírodě skrývat brány do jiného času?  

Loni v létě se mi na túře v jedněch našich horách stala neuvěřitelná věc. Dodnes si ji neumím vysvětlit, a protože jsem byla v tu dobu sama, není ani nikdo, kdo by mi ji dosvědčil.

Nikdy předtím jsem to neviděla!

S partou kamarádek a kamarádů jsem občas vyrazila na víkend do hor nebo kopců, zkrátka do přírody. Jednalo se hlavně o jarní nebo letní měsíce, kdy se daly podnikat delší pochody.

Protože jsem byla i přes svůj věk dost temperamentní a rychlá, stávalo se, že jsem celou skupinu výrazně předběhla a někde pak na ostatní počkala. Takhle začalo i to moje záhadné dobrodružství. Bylo zrovna oblačno a nad horami visely nízko mraky.

Měla jsem před skupinou dost velký náskok a zrovna jsem uvažovala, že si chvíli odpočinu. V tom se kolem mě začala tvořit hustá mlha. Zarazilo mě to, nikdy jsem se s takovým jevem nesetkala. Za chvíli nebylo vidět na krok.

Sledovala jsem stezku před sebou, abych z ní neodbočila. Po pár metrech mi ale doslova zmizela před očima!

Rytíř zamířil ke mně!

Za chvilku jsem vyšla z mlhy ven. Po stezce nebylo ani památky, a když jsem se podívala kolem sebe, viděla jsem úplně jinou krajinu než předtím. Byla jsem na vrcholku jednoho kopce.

Dole pode mnou se rozkládala nějaká vesnička, která vypadala jako někde ze středověku. Kolena se pode mnou podlomila, jakmile jsem uviděla dva rytíře na koních, kteří do vesnice jedou. Nechápala jsem, na co se to dívám.

Jeden z rytířů si mě pak všiml a rozjel se do kopce směrem ke mně. Na nic jsem nečekala a dala se na útěk. Ocitla jsem se znovu v té husté mlze. Na druhém konci jsem vyšla do „normálního“ světa. Za chvíli mě tam dohonili ostatní lidé ze skupiny.

Mezitím se záhadná mlha zvedla. Tomu, co jsem prožila, ale nikdo nechtěl věřit. Nedivím se jim, také bych na jejich místě pochybovala. Myslím si, že jsem se tím podivným způsobem tenkrát dostala do jiného času a místa!

Věra K. (51), Třinec