O tom, že se dějí zázraky, jsem se přesvědčovala ve své peněžence.  

Jednoho dne jsem na chodníku spatřila něco lesklého. Sehnula jsem se, abych se podívala blíž. Byla to třpytivá malá mince, nejspíš nějaká pamětní. Zalíbila se mi a tak jsem ji vzala a dala si jí do kapsy. Později, doma, jsem minci přendala do peněženky.

Žert to nebyl

Toho, že se v mojí peněžence něco děje, jsem si všimla až o něco později. Nerada nosím spoustu drobných, které přidávají na váze, snažím se jich vždycky rychle zbavit. Měla jsem tedy většinou celkem přehled o tom, kolik mincí v peněžence mám.

Při zběžné kontrole jsem proto byla překvapená, že jich najednou přibylo. Marně jsem se snažila vzpomenout, kde mi vraceli zpátky. Většiny mincí jsem se co nejrychleji zbavila, jak jsem měla ve zvyku. Zůstaly tam jen tři desetikoruny a jedna dvacetikoruna.

A samozřejmě také ta třpytivá nalezená mince. Další den jsem prožila šok. Připadalo mi, že peněženka ztěžkla, a skutečně: našla jsem tam šest desetikorun a dvě dvacetikoruny. Nějakým záhadným způsobem se peníze „rozmnožily“.

To, že bych se stala obětí něčího žertíku, jsem mohla vyloučit. K peněžence jsem měla přístup jen já. Jediné vysvětlení, které se nabízelo, bylo to, že ta pamětní mince má nějakou tajemnou moc!

Potrestal mě osud?

Udělala jsem pokus. Nechala jsem mezi drobnými jen jednu pětikorunu. Do druhého dne tam skutečně byly dvě! Teď už jsem nepochybovala. Napadlo mě, že by to mohlo fungovat i na bankovky.

Když jsem ale minci dala do té části peněženky, kde byly papírové peníze, nic se nestalo. Chtěla jsem se kouzelnou mincí pochlubit jedné kamarádce. Dodnes nevím, jestli mě nestihl trest za to, že jsem chtěla odhalit tajemství někomu jinému.

Stalo se totiž, že mě cestou za kamarádkou okradl nějaký kapsář. Byla jsem z toho zoufalá. Peněženku s doklady naštěstí někdo odhodil do odpadního koše, takže se mi přes nálezce vrátila. Zázračná mince už tam ale pochopitelně nebyla!

Vlaďka D. (55), Brno