V situaci, kdy jsem si připadala ztracená, zasáhly nadpřirozené síly.

Stalo se mi to v jeden mlhavý podzimní den před lety. Pracovala jsem ve firmě, která měla sídlo v devátém patře výškové budovy. Musela jsem tehdy zůstat v kanceláři dlouho do večera, protože na druhý den bylo nutné připravit nějaké podklady.

Bála jsem se, že zemřu

Když jsem se konečně vypravila domů, měla jsem pocit, že jsem sama nejen na patře, ale v celé budově. Najednou jsem u výtahů spatřila cizího člověka. Jakmile mě spatřil, otočil se, jako by se chtěl dát na útěk. Pak si ale uvědomil, že on je statný muž a já slabá žena.

Začal se ke mně blížit a já stála jako ochromená. Uhodil mě. Nezmohla jsem se ani na volání o pomoc, jak jsem byla šokovaná. Dolů do recepce budovy by stejně můj křik nedolehl. Celou mě ovládl strach.

Došlo mi, že proti vetřelci nemám šanci. V duchu jsem si promítala, jak mi něco špatného udělá, možná dokonce i zabije. Bála jsem se, že je se mnou konec. Neviděla jsem z té situace žádné dobré východisko.

Přízrak útočníka popálil

Pojednou se stalo něco neuvěřitelného. Kolem toho agresivního vetřelce se vytvořil jakýsi nazelenalý opar. Odstoupil ode mě a zoufale se té záři bránil, zbavit se jí ale nemohl. Mával kolem sebe rukama a tvář se mu zkřivila bolestí. Mě už si vůbec nevšímal.

V krátké době jsem tak prožívala další nevyslovitelnou hrůzu z přízraku, který na muže zaútočil. Nemohla jsem od té podívané odtrhnout oči. Obrysy té záře připomínaly lidskou postavu. Vše trvalo nanejvýš dvě minuty. Útočník měl popálenou tvář i ruce.

Už na nic nečekal a dal se na útěk. Já jsem byla schopná sejít dolů do recepce až za delší dobu. Dodnes netuším, jaká nadpřirozená síla mi přišla v těžké chvíli na pomoc.

Když jsem o tom vyprávěla některým svým blízkým, mysleli si, že si dělám legraci nebo chci být zajímavou. Nedivím se jim, protože kdyby někdo takovou příhodu vylíčil mně, také bych mu nevěřila.

Gabriela M. (57), Ostrava