Věděla jsem od začátku, že to nedopadne dobře, ale bohužel jsem mlčela.  

Každá matka přeje svému dítěti to nejlepší, nebo by to tak alespoň mělo být. Někdy je to ale těžké. Dostala jsem se do situace, kdy jsem měla jiný názor než můj syn Tomáš. I tak jsem respektovala jeho názor, ale brzy se ukázalo, že jsem měla pravdu.

Chtěl se rychle oženit!

Na dívky měl Tomáš celkem smůlu. Když se zamiloval, tak většinou nešťastně. Svěřoval se hlavně svému otci, ale něco jsem o tom věděla i já. Pak se konečně zdálo, že našel partnerku svých snů. Dlouho trvalo, než nám svoji novou přítelkyni přišel představit.

Od první chvíle, kdy jsem Terezu uviděla, mi bylo jasné, že s ní budu mít problém. Nepřipadala mi vůbec jako dívka, která by se k Tomášovi hodila. Bránila jsem se ale tomu, abych mu jeho známost vymlouvala.

Sama sebe jsem se ptala, jestli na Terezu třeba jako matka nežárlím. Jenže i když jsem uvažovala čistě rozumově, docházela jsem k závěru, že si s ní syn nebude rozumět. Oba měli úplně rozdílné povahy a v jejich vztahu byl tím závislejším právě Tomáš.

Právě on také strašně moc spěchal na svatbu. Pokoušeli jsme se mu to s manželem rozmluvit a argumentovali tím, že by se měli s Terezou víc poznat. Nechtěl o žádném odkládání ani slyšet.

Řekla mu to po telefonu!

Velký Tomášův den se rychle přiblížil. Jak on, tak Tereza byli rozumní a chtěli jen malý obřad za přítomnosti těch nejbližších. Ještě ráno ve svatební den syn zářil štěstím. Pak se všechno zhroutilo. Tereza mu zavolala, že si všechno rozmyslela.

Neměla ani slušnost říct mu to do očí. Tomáš psychicky zkolaboval a pokusil se o sebevraždu. Skončil na pár týdnů v léčebně v Bohnicích. S Terezou se rozešli na dálku. Od té doby je uzavřený, s nikým se nestýká. Snad se to zlepší.

Já se často sama sebe ptám, jestli je lépe nechat člověka udělat něco, o čem máme pochybnosti nebo mu naplno říct svůj názor. Odpověď vážně není snadná.

Marie L. (54), Praha