S některými věcmi z oblasti ezoteriky by si člověk neměl zahrávat. Riskuje trvalé následky.
Měla jsem tři dcery, proto jsem synovce Kamila, potomka mého bratra, brala tak trochu jako syna, kterého mi osud nedopřál. Svěřoval se mi více než svým rodičům, radila jsem mu i s jeho životními plány a láskami. Potom se s ním ale začaly dít divné věci.
Už nemohl couvnout
Nechtěla jsem vyzvídat, co Kamila trápí. Předpokládala jsem, že mi řekne sám, o co jde. Svěřil se mi, že začal studovat tajné nauky a že se dal dohromady s jistou uzavřenou magickou společností.
Bylo na něm vidět, že ho takové věci na jednu stranu lákají a na druhé straně se jich bojí.
Chtěla jsem mu je vymluvit, nevěděla jsem ovšem, jak na to. Pak jsem nějaký čas Kamila neviděla. Když jsme se znovu setkali, nebylo k přehlédnutí, jak se změnil. Pohubl, díval se trochu nepřítomně, měl od nevyspání kruhy pod očima. Zeptala jsem se ho, co se děje.
Nepříliš ochotně mi prozradil, že už zažil nějaké strašidelné věci a nyní ho čeká zasvěcovací rituál. Nechtěl říct, o co se bude jednat. Bála jsem se, že jde o nějakou černou magii a že by toho mohl později litovat, což jsem také Kamilovi řekla. Povzdechl si, že teď už nemůže couvnout.
Šíleně se změnil
Snažila jsem se pak zjistit, jak to s tím rituálem dopadlo. Kamil se ale setkání vyhýbal a podle zpráv, které jsem o něm měla, úplně změnil způsob svého života. Uzavřel se do sebe, nemluvil ani se svými rodiči.
Pracoval na internetu, takže si mohl dovolit nevycházet z bytu. Šla jsem ho navštívit, ale neotevřel mi.
Viděla jsem ho znovu vlastně až půl roku po našem rozhovoru. Pohled na něho mě šokoval. Připadalo mi, že synovec zestárnul snad o dvacet let. Marně jsem pátrala po tom klukovi, kterého jsem znala od dětství. Přestali jsme se stýkat. Později se Kamil odstěhoval a k dalšímu setkání došlo až po deseti letech.
To už na tom byl ale tak špatně, že mě nepoznal. Zemřel předčasně ve svých čtyřiceti letech. Myslím ale, že už ten magický rituál, kterého se tak bál, nadobro zničil všechno, čím byl.
Anna B. (57), Tachov