Kája byl naše vymodlené dítě, a tak jsme se s manželem opravdu snažili, aby mu nikdy nic nechybělo. Jenže to bylo marné a on udělal spoustu chyb.

Když byl ještě malý, tak nám Kája dělal jen samou radost. Ovšem na střední škole se to nějak zvrtlo. Kája se chytil špatné party, začal pít, a později dokonce brát drogy.

Z gymnázia ho vyhodili, žádnou práci si nehledal a peníze na fet si obstarával krádežemi.

Kradl, pil i fetoval

Můj manžel to obrovské zklamání neunesl, a když mu bylo padesát let, dostal náhle infarkt, a ještě než k nám domů dorazila záchranka, tak mi zemřel v náručí. Byla to pro mě strašná rána, o to horší, že Káji se to snad ani nedotklo.

Vůbec si nepřipouštěl, že je zodpovědný za smrt svého otce, a pokračoval dál ve svém způsobu života. Kradl, pil i fetoval a spolu se svou pochybnou partičkou vyváděl výtržnosti.

Jednoho dne už jsem to nevydržela a vyhodila ho z domu. Zrušila jsem Kájovi v našem bytě trvalý pobyt a nechala jsem vyměnit zámek.

Osud to vyřešil za mě

Srdce mi to rvalo na kusy, jenže já už jsem zkrátka nemohla dál. Sama jsem se potřebovala dát nějak dohromady, a tak jsem vyhledala psychologa. Sezení u něj mi pomohlo udělat si pořádek ve svém životě a začít znovu.

Bylo mi líto, když jsem se od známých dozvídala, že Káju potkávají u nádraží nebo že ho viděli, jak spí v parku na lavičce. Pořád byl mým dítětem, které jsem hluboce milovala.

Na druhou stranu jsem ale moc dobře věděla, že dokud budu Kájovi doma poskytovat veškerý servis, nebude mít důvod přestat.

Nakonec to osud vyřešil za mě. Můj syn byl zatčen, u soudu obviněn z několika krádeží a čekal ho půlroční pobyt ve vězení.

Jeho první kroky vedly domů

Když byl Kája zavřený asi měsíc, napsal mi první dopis. V něm se mi omlouval za všechno trápení, které mi způsobil. Nic nesliboval, jen toužil po tom, abych mu odpustila.

Když Káju propustili, jeho první kroky vedly domů. Jakmile jsem ho spatřila ve dveřích, padli jsme si s pláčem do náruče. Od té chvíle mám doma úplně jiného syna.

Kája si totiž našel práci, dálkově studuje, a dokonce se seznámil s dívkou, která má na něj velice dobrý vliv. Ti dva si dokonce nedávno našli podnájem, a tak se budou stěhovat.

Už se těším na vnoučata

Musím říct, že je mi při té představě trochu smutno. Jenže co naplat, jsou dospělí a chtějí být spolu. Naštěstí vím, že nebudou daleko, a že je i nadále budu vídat. A také doufám, že se co nejdříve dočkám vnoučat.

Hana P., 54 let, Zlín