Náš syn strávil na druhém břehu několik minut. Když se probudil, pověděl nám, že nás po celou dobu provázel na každém kroku…
Došlo k tomu před sedmi lety. Tehdy byl náš syn Kryštof s mým manželem Mirkem pozvaný k příbuzným na venkovskou zabijačku…
Zlé tušení
Bylo hodně ošklivé počasí. Byl konec podzimu, padal mokrý sníh, který na silnicích namrzal. Zvláště nebezpečný byl asi dvoukilometrový úsek mezi lesy plný nepřehledných zatáček, kterým museli projet.
Prosila jsem manžela, aby byli opatrní a jeli pomalu. Od rána jsem totiž měla podivnou předtuchu a nepříjemný pocit. Manželovi ani synovi jsem ovšem nic neřekla, protože jsem je nechtěla děsit. A to byla chyba.
Manžel je totiž pověrčivý a kdybych se mu bývala se svými pocity svěřila, určitě by raději vyrazili vlakem. Takhle jeli autem a to se jim stalo osudným…
Autonehoda
Když projeli první zatáčkou nebezpečného úseku, viděli, jak se proti nim řítí dodávka v protisměru. Začala brzdit a dostala se do smyku. Manžel i můj syn okamžitě věděli, že nemají šanci se jí vyhnout.
Náraz byl strašný. Manžel i syn zůstali zaklíněni v troskách auta, řidič dodávky byl jen lehce zraněn a přivolal pomoc.
Boj o synův život
Když přijela záchranka, syn byl v bezvědomí a ztratil spoustu krve. Můj muž měl více štěstí – vyvázl „jen“ se zlomenou nohou a několika zlomenými žebry. Kryštof byl rychle převezen do nemocnice, kde ho ihned operovali.
Byla to náročná, několikahodinová operace, při které lékaři bojovali o jeho život.
Jeho stav se zhoršil
Zdálo se, že operace dopadla dobře a mně i manželovi spadl obrovský balvan ze srdce. Druhý den se však zdravotní stav Kryštofa prudce zhoršil. Lékaři konstatovali klinickou smrt – synovi se na několik minut zastavilo srdce.
A právě v tu dobu se přihodilo něco neobvyklého…
Dárek pro synovce
Moje druhé dítě – dcera Jana má malého syna Adámka, který krátce před onou nehodou oslavil zrovna své první narozeniny. Kryštof mu koupil jako dárek roztomilé pyžámko.
Jana ho malému vyzkoušela, ale protože mu bylo ještě velké, uložila ho mezi ostatní oblečení.
A právě v den, kdy syn Kryštof upadl do klinické smrti ho malému znovu oblékla, než ho uložila k odpolednímu spánku.
Neuvěřitelný zážitek
V nemocnici se lékařům po velkém úsilí podařilo syna vrátit zpět do života. Druhý den za ním přišla Jana a Kryštofova první slova byla:
„To je dost, že už Adámek dorostl do toho pyžámka ode mě.“ Jana na něj udiveně zírala a Kryštof jí pověděl, co během klinické smrti prožil. Přesně jí popsal, co všichni členové rodiny dělali, co říkali i co měli na sobě. Bylo to neuvěřitelné!
Syn si ještě nějaký čas poležel v nemocnici, pak v rehabilitačním centru, a nakonec se vrátil do normálního života.
Jen jedno se změnilo – po tom, co prožil, už nemá ze smrti strach.
Martina D. (61), Ostrava
