Se snachou jsme vymyslely léčku, která synovi otevřela oči.

Někdy se stává, že hodnotíme nespravedlivě to,co od druhých dostáváme. Nemusí v tom být ani špatný úmysl, prostě se jedná jen o nějaký předsudek.

Když se můj syn Tomáš oženil s Adélou, byla jsem ráda. Se snachou jsme si totiž hned padly do oka. Roli v tom hrálo i to, že jsem nikdy nebyla takovou tou tchyní, co všechno ví nejlépe.

Došla jí trpělivost

Tomáš a Adéla spolu měli dobrý vztah a nehádali se. Bez třecích ploch se to ale neobešlo jako žádné manželství. Lidé se často zaseknou na nepodstatných věcech a trvají na nich. Předmětem banálního sporu mezi synem a snachou bylo jeho oblíbené jídlo: kuře na paprice.

Ať se Adéla snažila v kuchyni sebevíc, nikdy se nedočkala za svůj výtvor úplného uznání. Tomáš se sice olizoval, ale potom vždy prohlašoval, že „maminčině receptu se to stejně nevyrovná“. Jednoho dne došla konečně snaše trpělivost a svěřila se mi. Chtěla vědět, co vlastně dělám jinak.

Rozebraly jsme to a já zjistila, že její postup se vlastně nijak neliší od toho mého. Bylo evidentní, že Tomáš to prostě říkal ze zvyku, aniž by hodnotil skutečnou kvalitu pokrmu, který mu Adéla servírovala. Snachu to hodně mrzelo a přemýšlela, co s tím. Napadl mě přitom přímo ďábelský plán, jak syna „vytrestat“.

Vyšlo nám to dokonale

Navrhla jsem, ať Adéla uvaří kuře na paprice a tajně mi ho donese. Já pak na oběd pozvu jí i Tomáše a uvidíme, jak bude jídlo hodnotit. Všechno se podařilo provést v utajení, protože syn byl dopoledne na tréninku mladých fotbalistů, které vedl.

S napětím jsme pak s Adélou sledovaly, co bude jídlu říkat. Přidal si a prohlásil, že mému kuřeti na paprice se nic nevyrovná. Já a snacha jsme se daly do smíchu, zatímco nechápavě hleděl.

Když se dozvěděl pravdu, nejprve se zamračil, ale pak se k našemu smíchu připojil. Od té doby už kuchařské umění své ženy nikdy nekritizoval a takhle je to vlastně dodnes.

Petra R. (57), Pardubice