Jakýkoliv plán může být na první pohled dokonalý, dokud nezasáhne náhoda.    

Na své řidičské umění jsem byla pyšná a kdykoliv některý muž prohlásil, že ženy za volant nepatří, dovedlo mě to pořádně vytočit. Jenže jak se říká, pýcha předchází pád a já se dostala do situace, kdy jsem udělala chybu a způsobila nehodu.

Bála jsem se, co by řekl manžel

Naštěstí to odnesly jen plechy, ale nedání přednosti v jízdě bylo jednoznačně mým prohřeškem. Mrzelo mě to, ale řidič, do kterého jsem narazila, se ukázal jako džentlmen. Policisty jsme ovšem zavolat museli.

Dostala jsem pokutu a bylo jasné, že mě to bude ještě něco stát. Panu Tomkovi, jak se nešťastník, do jehož auta jsem narazila, jsem nabídla, že zařídím opravu jeho vozu, protože manžel mé kamarádky Oliny je automechanik.

Přijal to a tak to hlavní, co mě trápilo, byla reakce Aleše, mého muže. Nerad se mnou jezdil a mě to dost vadilo. Nyní bude mít o důvod víc. Napadlo mě, že by se to ale nemusel dozvědět.

Pokud by se opravu na mém voze v servisu u manžela Oliny podařilo udělat rychle, mohlo by to vyjít. Aleš se totiž vracel ze služební cesty až za tři dny.

Nepustil mě k volantu

Stálo mě to hodně nervů a také peněz, ale oprava našeho poškozeného vozu proběhla nakonec skutečně expresně. Přijela jsem s ním domů jen hodinu předtím, než se vrátil manžel. O všem jsem před ním pomlčela.  Zanedlouho jsme měli jet na venkov ke známým.

V garáži jsem se hrnula k volantu, ale Aleš mě zadržel. Prý bude řídit on, se mnou by se bál. Najednou jsem nevěděla, co mu říct. Sice jsem si mohla dovolit i přes tu bouračku protestovat, ale neměla jsem čisté svědomí.

Jízda probíhala mlčky a než jsme dojeli do cíle, zeptal se mě Aleš, jestli vím, proč mě nepustil k volantu. Na můj tázavý pohled s úsměvem odpověděl, že má jednoho obchodního partnera, pana Tomka a že s ním včera mluvil. Teď už jsem mohla jenom mlčet.

Aleš se k mé bouračce, o níž se takto oklikou přece jen dozvěděl, už nikdy nevracel. K volantu mě ale pustí jen málokdy a já nic nenamítám.

Alena B. (46), Praha