Po krachu dvou vztahů jsem sestře řekla, jak vidím svoji budoucnost.

Moje první manželství nemělo moc dlouhé trvání. Jakmile jsem pochopila, že muž, kterým jsem se nechala okouzlit, je ve skutečnosti slaboch, lhář a podvodník, upalovala jsem ze vztahu třetí kosmickou rychlostí.

Dvakrát jsem se spálila

S dalším vztahem jsem si rok počkala – a přinesl mi kromě jiného i dítě, dcerku. Problém byl ovšem v tom, že její otec byl ženatý a nemínil na tomto stavu nic měnit.

Na své dítě platil, ale já jsem dál zůstávala svobodnou – tedy vlastně spíš rozvedenou – matkou. Hodně mi pomáhali rodiče a také sestra Lenka. Ta děti mít nemohla.

Žila ve spokojeném manželství se starším mužem a své mateřské instinkty si odreagovávala na mé dceři. Když jsem slavila třicetiny a žádný perspektivní partner nebyl na obzoru, vedly jsme jednoho odpoledne s Lenkou dlouhou debatu.

Mimo jiné jsme diskutovaly, jak to asi s námi bude v budoucnosti. A já jsem sestře řekla, že až mi bude čtyřicet, budu mít vedle sebe člověka, se kterým strávím zbytek života. Lenka oponovala, že se to nedá naplánovat, ale já si stála za svými slovy.

Čtyřicítka se blížila

V dalších devíti letech se mi nicméně nedařilo žádný takový vztah, o jakém jsem mluvila, navázat. Vystřídala jsem několik mužů, avšak nikdo z nich nebyl „na celý život“.

Prožila jsem mnoho krásného i pár zklamání, skutečností však zůstávalo, že jsem v devětatřiceti letech zůstávala dál sama. Dokonce i dcera, které už bylo šestnáct let, do mě neustále hučela, abych si konečně našla někoho nastálo.

A jednoho dne se mě sestra zeptala, jestli si pamatuji na to svoje předsevzetí. Neochotně jsem přikývla. Kdybych zapírala, stejně by mi to nepomohlo. Lenka podotkla, že moje čtyřicáté narozeniny se rychle blíží.

Jestliže jsem do této doby byla spíš otevřená náhodám a možnostem, které život přináší, nyní se čtyřicetinami takřka na krku jsem změnila taktiku. Rozhodila jsem inzeráty po seznamovacích rubrikách.

Jak jsem tyto rubriky pročítala, zjišťovala jsem, že rozvedené ženy na pokraji čtyřicítky, hledající štěstí v novém vztahu, jsou poměrně přebytkové zboží. Konkurence byla veliká a vhodných mužů málo.

Pomohla mi náhoda

Byla jsem zvědavá, kdo mi odepíše. Nabídek jsem dostala několik. V první řadě to byli pánové, kteří si chtěli jen užít. Jejich přáním jsem nehodlala vycházet vstříc.

Potom to byly muži, kteří hledali nový vztah, nicméně ten stávající ještě neměli vyřešený. Neměla jsem v úmyslu komplikovat si život se ženáčem. Tři ze zájemců byli výrazně mladší než já.

Na jednu stranu mi lichotilo, že mají zájem o partnerku v mém věku, na druhou stranu jsem byla realistkou a věděla jsem, že by takový vztah neměl moc dobrou perspektivu.

Celkový výsledek z mého inzertního snažení se tak nakonec rovnal nule. Pomohla mi nakonec náhoda. Při jedné cestě do práce jsem neodhadla vzdálenost od vozidla před sebou a skončila v něm svým autem lehce zabořená.

Řidič nejprve nadával ve stylu „no jo, ženská za volantem!“. Potom se uklidnil a domluvili jsme se na tom, že vše vyřešíme bez účasti policie. Za tím účelem jsme si dali sraz k večeru v jedné kavárně, poté, co jsme si ověřili navzájem svoji totožnost.

Marek, ačkoliv byl vlastně „obětí“, přišel na tu schůzku s kytkou v ruce. Z dokladů jsme o sobě věděli, že jsme oba rozvedení. Záležitost s tou lehkou bouračkou jsme měli vyřešenou hned.

Zbytek večera už proběhl v ryze osobním duchu a rozcházeli jsme se s tím, že se chceme zase co nejdříve vidět. Čtyřicáté narozeniny jsem slavila už jako zasnoubená a za Marka jsem letos provdaná už patnáctým rokem.

Ivana L. (55), Ostrava