Hrozby, které nám přinesou zlé sny, bychom měli brát vážně.  

Moje kamarádka Helena patřila k lidem, kteří se pořád něčeho báli a panikařili. Život s ní určitě nebyl jednoduchý, však se také dvakrát rozvedla. Děti naštěstí neměla, nedovedu si představit, jak by je bývala vychovávala.

Považovala jsem ji za nemocnou

Helena se na mě často obracela celá vystrašená. Bála se, že má rakovinu, že bude válka nebo že jí někdo zabije. Vždycky mi dalo práci jí její řeči vyvracet. Od jistého dne k tomu přibyla další obava.

Několikrát po sobě se jí zdál sen, že se topí a nikdo jí nepřijde na pomoc. To už jsem si o Heleně začala vážně myslet, že je nemocná a měla by jít někam léčit.

Dvakrát po sobě se jí ale stalo, že jí události daly skoro za pravdu, alespoň tak mi to bezprostředně poté vyprávěla. Jednou byla plavat v bazénu a dostala křeče do nohou. Opravdu se začala topit, ale naštěstí tam bylo dost lidí a ti jí vytáhli ven.

Od té doby už plavat nechodila, ale další nehoda se jí stala ve vaně. Ta už byla vážnější. Udělalo se jí nevolno ve vaně a omdlela. Určitě by se utopila, ale naštěstí nějak bezděčně nohou vytáhla zátku, voda vytekla a to Heleně zachránilo život.

Zpráva o její smrti mě šokovala!

Kamarádka se bála už i koupat a jenom se sprchovala. Vyhýbala se přímému kontaktu s vodou a nejméně jednou za dva dny mi volala, že stejně ví, jak to s ní dopadne. Uklidňovala jsem jí, ale nebylo to nic platné.

Bohužel se ukázalo, že její sen byl skutečně pravdivý a svému určenému osudu do třetice neutekla. Utopila se v řece, kam spadla za nejasných okolností. To jsem se dozvěděla až se zpožděním.

Zřejmě šla na procházku a nějakou nešťastnou náhodou sklouzla na břehu – nebo se jí opět udělalo nevolno z toho přepětí, ve kterém žila. Dnes si trochu vyčítám, že jsem její strach brala na lehkou váhu.

Říkám si ale, že by nejspíš předurčenému osudu stejně neunikla. A po této zkušenosti věřím, že mu neunikne nikdo z nás!

Soňa L. (46), Cheb