Pokud dáme přednost svým zásadám, můžeme ztratit blízké lidi.

Vždycky jsem si zakládala na tom, že nejdůležitější v životě jsou slušnost a pořádek. Naštěstí jsem si vzala muže, který mi v tomhle směru neodporoval. S nějakým bordelářem bych asi nevydržela. Stejný přístup jsem ale vyžadovala i od své dcery Nataši.

V osmnácti přišla změna

Zatímco můj manžel se mi léty úplně přizpůsobil a ani by ho nenapadlo například hodit špinavé ponožky jen tak někde na podlahu, s Natašou byly problémy. Myslela jsem si, že jí to po pubertě přejde, ale nepřešlo. Vymezovala se proti mě stále víc a víc.

Začínala dělat i schválnosti. Dařilo se mi jí krotit, dokud jí nebylo osmnáct. Jakmile dosáhla plnoletosti, začala chodit s klukem, který už pracoval. Najednou na nás nebyla Nataša finančně úplně závislá. Jasně dávala najevo, že si bude dělat, co bude chtít.

Nehodlala jsem to tak nechat. Nepřála jsem si, aby moje dcera špatně skončila jen kvůli tomu, že se chce prostě bouřit. Přestávaly jsme si rozumět.

Dnes už vím, že v citlivém období dospívání ode mě dcera slyšela jenom výčitky a příkazy místo pochopení a tolerance. Po právu se mi to vymstilo.

Vzala to doslova

Ve čtvrtém ročníku, před maturitou, nám Nataša oznámila, že čeká se svým přítelem dítě. Mojí první reakcí samozřejmě bylo, že si nesmí kazit život a má jít na interrupci. Přidal se ke mně i manžel, ale ten nikdy neměl na dceru takový vliv.

Hádka skončila ostrými slovy: řekla jsem Nataše, že už jí nechci vidět, dokud nedostane rozum. Pořád jsem se naivně domnívala, že nad ní mám jako matka stále nějakou moc. Nataša to vzala doslova.

Odešla od nás, přerušila školu, žila s přítelem a přivedla na svět syna. Bohužel na nás úplně zanevřela a tak jsem svého vnuka dodnes neviděla. Teprve zpětně mi dochází, jak sobecky jsem se chovala.

Dokázala bych si to obhájit, protože jsem chtěla – podle sebe – správné věci, ale chybějící dceru a vnoučka mi taková pravda nikdy nemůže nahradit!

Dagmar L. (47), Teplice