Na svoje špatné činy můžeme doplatit i později, kdy už jsme se jich zbavili.

Kdysi jsem své sestře Lucii jejího manžela záviděla. Jako mladík vypadal totiž Štefan hodně dobře, skoro by býval mohl dělat modela v magazínu. Člověk ale stárne a moudří a tak jsem poznala, že lépe jsem si vybrala já.

Na rozdíl od švagra totiž můj muž netrávil čas po hospodách a nebyl skoro nikdy opilý.

Nedokázala ho opustit

Nešlo jen o to, že by Štefan dával přednost kamarádům před rodinou. Jeho opilecké stavy ho začaly po letech ohrožovat i na životě. Dvakrát strávil nějakou dobu v protialkoholní léčebně. To už jsem svoji sestru litovala. Bylo dobře, že nemohli mít děti.

Lucie nakonec touhu stát se matkou vzdala, když pochopila, do jaké rodiny by se narodili. Neměla ale bohužel sílu Štefana opustit. I když to znělo divně, pořád do něho byla zamilovaná jako v mládí. To asi pochopí jen ten, kdo podobný cit někdy prožil.

Sestra se ke mně často chodila vybrečet. Střídala se u nich období, kdy měli vztah celkem v pohodě s dobou, kdy byl Štefan opilý den co den. Po čtyřicítce a díky varování lékařů se konečně rozhodl něco sám se sebou dělat – a prostě naráz s alkoholem skončil.

Byl to tragický omyl

Lucie byla šťastná, i když měla své pochybnosti kvůli zkušenostem z minula. Štefan se ale tentokrát opravdu držel. A pak přišel osudový tragický den.

Sestra se vrátila domů dřív z práce a našla manžela tak, jako už mnohokrát předtím, ležícího na podlaze v kuchyni. Strašně se jí to dotklo, šla za mnou si postěžovat, že Štefan už v tom zase jede. Bohužel to tentokrát nebyla pravda.

Štefan dostal infarkt a zemřel. V době, kdy ho sestra objevila, ale ještě žil. Kdyby bývala zavolala záchranku, možná by ho zachránila. Ukázalo se, že v sobě neměl ani kapku alkoholu. Lucie se z toho zhroutila a do smrti se bude obviňovat.

Já si ale myslím, že švagr si svoji osudnou smrt předchozím životem zavinil sám! Nikdy o tom ale sestru bohužel nepřesvědčím.

Klára D. (44), Třebíč