V době rozvodu jsem měla po boku kamarádku, která mi byla v těžkých chvílích velkou oporou. Když se ale do mě zakoukal její osmnáctiletý syn, bylo po našem přátelství.
S mojí nejlepší kamarádkou Mirkou se známe už od dětství. Naše maminky byly nerozlučné kamarádky, a tak jsme spolu začaly chodit už do školky.
Trochu jsme se od sebe vzdálily během studia na střední škole, ale protože osud chtěl, abychom se spolu přátelily i dál, když jsme se obě vdaly, bydlely jsme jen kousek od sebe.
A tak jsme si začaly být zase blízké jako před lety a měly v sobě navzájem obrovskou oporu.
Ráda jsem trávila čas u ní na zahrádce
Hlavně já jsem to pocítila v okamžiku, kdy jsem si procházela bolestným rozvodem. S manželem jsme se velice milovali, ale po zjištění, že nikdy nebudu moct mít děti, dostal náš vztah krutou ránu.
Právě během rozvodu jsem hodně vysedávala u Mirky, kde jsme si povídaly, já jí pomáhala se zahradničením, trávila čas s jejími pubertálními dětmi, a tak jsem alespoň na chvíli zapomínala na svou situaci.
Věci se ale začaly komplikovat v okamžiku, kdy jsem pocítila, že Mirčin syn Honza se ke mně chová nějak zvláštně.
Nejdříve to vypadalo jako obyčejná slušnost. Neustále mi nosil pití a se zvláštním výrazem si mě prohlížel a brzy vše začalo nabírat na obrátkách.
Když jsem si kvůli práci koupila nový počítač, potřebovala jsem pomoci s instalací různých programů a Mirka mi okamžitě nabídla, že za mnou domů skočí Honzík a pomůže mi s tím.
Když mě objal, málem jsem dostala infarkt
Neměla jsem z toho úplně dobrý pocit, ale řekla jsem si, proč vlastně ne? Když Honza dorazil, poděkovala jsem mu za ochotu a na stůl přichystala nějaké občerstvení. Když Honza zasedl k počítači, šla jsem si dělat něco do kuchyně.
Aniž bych slyšela jediný krok, Honza přišel za mnou a zezadu mě objal okolo pasu a do ucha mi zašeptal: „Víš, Naďo, už dlouho se mi strašně líbíš. Máma se asi zblázní, ale chtěl bych tě pozvat na rande.“ V tu chvíli jsem myslela, že jsem dostala infarkt.
Okamžitě jsem odtáhla jeho ruce pryč a v šoku beze slova zírala na Honzu, který se usmíval. Samozřejmě jsem mu hned vysvětlila, že jsem stejně stará jako jeho máma, která je moje nejlepší kamarádka, a tohle že vůbec není přípustné.
Honzovi se to vůbec nelíbilo, a aby to bylo ještě komplikovanější, o jeho lásce ke mně se dozvěděla i Mirka. Z vteřiny na vteřinu jsem přišla o nejlepší kamarádku, a ačkoli od té doby uplynulo více než deset let, moje bolest se nijak nezmenšila. A to tím spíše, že jsem od oné chvíle sama jako ten kůl v plotě.
Naďa E., 58 let, Jindřichův Hradec