Dobré síly z jiného světa nám pomáhají v jednoduchých i složitých situacích.
Jako malá jsem si vymyslela svého ochránce. Měl podobu krásného anděla a já si s ním často povídala. Svěřovala jsem se mu se svým holčičím trápením a vždy mi připadalo, že anděl skutečně odpovídá. Později jsem zjistila, že to tak opravdu bylo!
Zoufale jsem na něho čekala
Děti mívají své imaginární přátele, ale většinou je před dospělými tají. Já bych o andělovi nikdy neřekla rodičům ani staršímu bratrovi. Bylo mi jasné, jak by se na mě tenkrát dívali.
Sama jsem v anděla věřila vlastně tak napůl, nikdy jsem si nebyla úplně jistá, nakolik je opravdový.
Hledala jsem prostě jen jistotu, že všechno bude v mém životě v pořádku. Přesně jsem věděla, jak anděl vypadá. Byl to blonďatý, jemný chlapec s milým úsměvem. V době dospívání jsem pak měla jiné starosti a anděl se nějak z mojí mysli vytratil.
Pak mi ale několikrát vstoupil do života. Nejdříve mi zachránil vztah, na kterém mi záleželo. Chodila jsem tedy už na vysokou školu. Dala jsem si rande s jedním mladíkem, na kterém mi hodně záleželo.
Přišla jsem na místo schůzky dokonce skoro o čtvrt hodiny dříve. V domluvený čas se ale mladík neobjevil, ani po dalších deseti minutách. Tenkrát ještě nebyly mobily, aby mi poslal SMS zprávu.
V duchu jsem se modlila, aby můj vyvolený přišel. V tom jsem spatřila svého anděla strážného. Ujistil mě, že mám ještě pět minut počkat a vše bude v pořádku. Opravdu to tak dopadlo, toho mladíka zdržel provoz na silnici.
Mohlo se mi stát něco ošklivého!
Prožila jsem tak krásnou první lásku, která skončila po dvou letech. Vzala jsem si nakonec jiného nápadníka. Na svatbu mi krásně vyšlo počasí, drama ale nastalo ve chvíli, kdy se nedostavila moje nejlepší kamarádka.
S tou jsme se už kdysi dohodly, že si navzájem půjdeme svědčit. Všichni čekali jen na ni. Vzpomněla jsem si, jak jsem tehdy čekala na toho mladíka a v duchu oslovila svého anděla. Skutečně se objevil. Viděla jsem ho pouze já.
Řekl, že za čtvrt hodiny kamarádka přijde – a vážně to stihla pár minut před obřadem, takže všechno dopadlo podle představ. Za několik let mě jednoho zimního dne anděl zachránil před těžkým zraněním.
Během chůze po ulici mě varoval, ať přejdu na druhou stranu. Chvíli poté jsem spatřila, jak na původní stranu chodníku dopadla ze střechy obrovská halda sněhu. To už jsem věřila, že mě můj strážný anděl z dětství bude provázet po celý život.
Pomoc v poslední chvíli
Stříbrnou svatbu jsme s manželem slavili v jedné exotické zemi. Užívali jsme si teplé moře a krásné počasí. Koupat jsme se chodili do takové téměř opuštěné zátoky. Jednoho dne jsem tam šla sama. Podcenila jsem sílu oceánu, spodní proud mě začal odtahovat od břehu.
Zpanikařila jsem, tím spíš, že jsem se napila slané vody. Snažila jsem se co nejrychleji dostat zpátky, ale nešlo to. Kolem nebyl nikdo, kdo by mě mohl zachránit. V duchu jsem se začala loučit se životem. Rychle mi docházely síly.
V tu chvíli jsem si opět vzpomněla na svého anděla a úpěnlivě ho prosila o přežití. Jasně jsem slyšela, jak říká, abych se uklidnila a plavala podél břehu, pak že najdu místo, kde se budu moci vrátit.
Sebrala jsem poslední zbytky vůle a energie a zachovala se tak, jak anděl říkal.
Dopadlo to dobře, po pár metrech jsem cítila, že už mě vlny netáhnou zpátky a za chviličku jsem nohama dosáhla na písčité dno. Na pláži jsem pak dlouho ležela úplně vyčerpaná.
Manželovi jsem o svém zážitku řekla, ale vynechala jsem pochopitelně tu část s andělem. Dostala jsem trochu vyhubováno, to mi ale nevadilo. To se stalo před deseti lety. Doufám, že situací, ve kterých budu anděla potřebovat, už moc nenastane.
Věra L., (58), Praha
