Ve spánku je nám někdy umožněno nahlédnout do budoucnosti, jen to nechápeme.    

V dětství a dospívání mě pronásledoval jeden strašlivý sen. Odehrával se na nějaké svatbě, kde jsem většinu lidí neznala a kde došlo k tragické události. Všichni zděšeně křičeli, když mezi svatebčany na hostině hořel živý člověk.

Pokaždé jsem se z toho snu probudila s pocity úzkosti a se slzami v očích. Neměla jsem tušení, proč se mi to zdá. Později se mi ten sen ještě několikrát vrátil i v dospělosti.

Svatba ve velkém stylu

Měla jsem početnou rodinu, tak, jak jsem vždycky chtěla. Po dvou synech přišla na svět i dcera. Ze všech tří dětí jsme vychovali slušné a inteligentní lidi.

Zatímco ani jeden ze synů se do ženění nehrnul, dcera Adéla nás překvapila ještě před svým dvacátým rokem. Věděli jsme, že má přítele ze Slovenska, ale nepředpokládali jsme, že si ho bude chtít tak rychle vzít.

Na naši otázku, jestli „musí“, odpověděla záporně a skoro pohoršeně. Byla prostě natolik zamilovaná, že si Tibora vzít chtěla. Čekal nás výlet na Slovensko na domluvení veselky.

A protože Tiborova rodina pocházela z vesnice, kde se stále ještě hodně uctívaly tradice, bylo jasné, že svatba proběhne ve velkém stylu.

Domluvili jsme se s Tiborovými rodiči, že si náklady rozdělíme, i když ze strany ženicha bylo pozvaných několik desítek svatebních hostů. Musím říct, že jsem cítila dojetí a pýchu, když manžel vedl Adélu v kostele k oltáři. Také v jeho očích jsem zahlédla slzy.

Nevěděla jsem, co mám dělat!

Svatební hostina byla opravdu velkolepá, taková, jakou jsem zatím vídala jen ve filmech. Spoustu lidí jsem ani neznala, všichni ale byli velmi srdeční, i když s postupem času se někteří dost „společensky unavili“. Také já jsem si něco vypila.

Ve chvíli, kdy jsem se posadila trochu stranou, abych si srovnala myšlenky v hlavě, to přišlo jako blesk z čistého nebe. Najednou jsem pochopila, že se mi v minulosti vždycky zdálo právě o téhle svatbě! Nevěděla jsem, co mám dělat.

Varovat ostatní, aby si dávali pozor na oheň? Bral by mě někdo vážně? Měli by mě za blázna nebo za opilou. Od toho okamžiku, kdy jsem poznala v obraze svého okolí svůj strašný sen z dětství, jsem si už svatbu nedokázala pořádně užívat.

Naštěstí si mě nikdo moc nevšímal a tak jsem druhým náladu nekazila. Vlastně, když se na to zpětně podívám, jsem jenom čekala, jestli se něco stane. A ono se stalo!

Stačila odhozená cigareta

Už jsem se chtěla znovu zapojit do svatebního veselí, když se ozvalo vyděšené volání. Vzápětí jsem spatřila mladou ženu, na které hoří šaty. Křičela bolestí a ve zmatku utíkala sem a tam, než padla na zem a než ostatní začali oheň hasit.

Teď už jsem věděla, že můj sen nelhal. Ten obraz byl na sto procent stejný jako celá ta léta! Za chvíli přijela přivolaná záchranka a ženu odvezla do nemocnice. Dozvěděla jsem se, jak k tomu došlo.

Opilí mladíci polévali nešťastnici proti její vůli alkoholem a pak stačila něčí odhozená cigareta, aby na ní oblečení vzplálo. Svatební hostina v té chvíli skončila. Nikdo nevěděl, jestli ta žena svá zranění přežije. Já jsem to prožívala ještě hůř než ostatní.

Říkala jsem si v duchu, jestli jsem měla o své předtuše někomu říct. Nedokázala jsem to ale ani zpětně. Bála jsem se, že kdybych o tom promluvila, všichni by mi vyčítali, že jsem mohla neštěstí zabránit, i když mi není jasné jak.

Vždyť až do poslední chvíle mi nedocházelo, že se vše odehraje podle toho krutého snu. Popálená žena nakonec přežila, ale s trvalými následky. Já si budu svatbu naší dcery už navždy spojovat s touto tragédií. Nemusím snad dodávat, že onen sen se mi už nikdy nezdál.

Věra B., (52), Vsetín