Byla to moje chyba, já jsem ji ale nedokázala přiznat. Stydím se za to, co jsem udělala, ale na straně druhé vím, že bych to udělala znovu.

Bylo mi tehdy kolem pěta­třiceti, když jsem se vrátila po šesti letech na mateřské do práce. Poté, co jsem tak dlouho pobývala se dvěma dětmi doma, jsem mnoho ze své profese zapomněla.

Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, ale byla jsem téměř bez praxe. Pak se mi najednou naskytla skvělá příležitost. Místo, o kterém jsem ani nesnila! Bylo to ve firmě mého manžela.

Když mi můj muž řekl, že se u nich uvolnilo to skvělé místo, hned jsem se hrnula. Byla jsem si jistá, že to zvládnu. Když jsem nastupovala první den do práce, říkala jsem si, že musím být hlavně dostatečně sebevědomá a nedat na sobě znát, že něco nevím.

I když se mi kolegyně Věra nabízela, že mě za­učí, nemohla jsem to přijmout. Byla to žena před důchodem, pracovala ve firmě celý život a měla jistě mnoho zkušeností.

Příliš hrdá

Já se ale nemohla zapsat u nadřízených i kolegů tak, že něčemu nerozumím. Jakékoli rady jsem odmítala. Brzy jsem ale pochopila, že mám v práci opravdu velké nejasnosti, jenže jsem byla moc hrdá na to, abych se Věry ptala.

Druhá kolegyně, Jana byla jen o pár let starší než já, byla to tichá holka, uzavřená, seděla za svým pracovním stolem od rána do večera, neměla rodinu, manžela ani děti, jen svou práci. Mohla jsem se zeptat jí, ale nepřekonala jsem svou pýchu.

Tak jsem tu svou práci prostě koulela, jak se dalo, a hodně při tom improvizovala. A tak se stalo, že jsem nadělala ve své práci několik pořádných chyb. Zaměstnanci ten měsíc kvůli mně nedostali zaplaceno správně za svou práci, zejména za přesčasy.

Lidé, kteří pracovali na smlouvy, dostali také jiné sumy, než čekali. Ten den mi cosi říkalo, ať pospíším do práce brzy, abych tam byla první. A hned mezi dveřmi jsem narazila na nespokojeného zaměstnance a rozčileného šéfa. Bylo mi jasné, že je zle!

Tak jsem vyhrkla, že to bude nejspíš tím, jak za mě vzala Jana práci, když jsem byla doma dva dny s nemocným dítětem. „Hned se na ty chyby podívám a všechno dám do pořádku,“ slíbila jsem.

Jak z toho ven?

Všechny podklady jsem si rozložila po stole, aby bylo vidět, jak moc pracuji. Jakmile se objevila v práci Věra, běžela jsem za ní se smutným obličejem, že nám naše Janička zavařila.

Než přišla Jana do práce, Věra všechny chyby napravila – a já byla ta hodná, co jí byla při ruce a se vším pomohla. Jana se tehdy nedozvěděla, proč se na ni všichni tak nepřátelsky tvářili a proč přišla ten měsíc o prémie. Já si ty své uhájila. A stejně tak i pověst dobré pracovnice.

Petra (56), Ostrava